Prožít tajemství naděje

Nenabízím vám proto další článek o tom, jak jsme před Vánoci vystresovaní a jak nám uniká ta pravá vánoční atmosféra, která je přece úplně „o něčem jiném“, než je spěch, bitvy o nejlepšího kapra a tlačenice v obchodech.

Všem je nám totiž asi jasné, že snahy mít nejlepší cukroví, nejkošatější stromeček, nejnápaditější dárek a nejvzornější prožití Štědrého večera vytvářejí na mnohé lidi i na jejich okolí tlak a napětí, které ve svém důsledku paradoxně brání tomu, co sami chtějí prožít a k čemu všechny své přípravy směřují. O tom zde proto dále psát nemusíme.

Stres na míru

Je snadné obvinit za vánoční stres média, reklamu nebo úpadek duchovních hodnot. Velmi lehce a snad i s úlevou ukazujeme na vnějšího viníka toho, že se nám nedaří prožít Vánoce (či jakýkoli jiný svátek či celý život) podle našich představ. Je daleko těžší si připustit, že za všechno můžeme jen my sami.

Je jedno, jestli jako hlava rodiny budu doma křičet proto, že nemáme nakoupené všechny dárky, nebo proto, že ostatní nechápou duchovní poselství Vánoc.

Vždyť se na to podívejte, každý se nervujeme po svém: Někdo je vystresovaný tím, že se mu ještě nepodařilo koupit šestý dárek tetičce, jiného děsí, že se někteří členové rodiny nepřispívají ke klidu a sváteční duchovní atmosféře způsobem, jaký si on sám představuje. Jiný bude rozladěný tím, že on sám uvnitř sebe neprožívá Vánoce dost hluboce a patřičně šťastně.

Podstata lidské psychiky je po staletí stejná, to jen konkrétní obsahy a témata se mění. Je jedno, jestli jako hlava rodiny budu doma křičet proto, že nemáme nakoupené všechny dárky, že dcera spletla vánoční modlitbičku, že se se mnou někdo druhý hádá nebo proto, že ostatní nechápou duchovní poselství Vánoc.

Příčina je vždycky stejná: Naše neochota přizpůsobit se tomu, co se děje okolo nás. Být přiměřený a nemít ani příliš vysoká očekávání, která z Vánoc udělají nesplnitelný úkol, ani očekávání příliš nízká, která z nich učiní pouze další všední den. Naše neochota dát prostor také odlišným představám lidí okolo nás. A hlavně – naše nepochopení skutečného významu Vánoc.

Duchovní i psychologický význam adventu a Vánoc můžeme vnímat podobně – jeho tématem je naděje. Naděje, že přichází něco, co nás posune dále, co nám pomůže v našem životě.

Vánoce nejsou primárně rodinné svátky, těmi jsou mnohem lépe narozeniny či výročí svatby. Proto nemusím být rozčarovaný, rozhodne‑li se dospívající syn, že chce slavit Štědrý den se svou přítelkyní.

Vánoce nejsou primárně důkazem našeho myšlení na druhé lidi (a zahrnutí je dárky) – tím může být daleko lépe třeba Valentýn či jmeniny. Proto nemusím být rozčarovaný, dostanu‑li od každého pouze jeden malý dárek a pouze jeden malý dárek každému dám. Starosti s běháním za desítkami dárků mohu věnovat něčemu jinému. Podstatnějšímu.

Psychologie naděje

Přednáška 24. října 2024