Protože jsme milovali
Ztráta bolí. Nedá se tomu vyhnout. Žal nás přivádí přímo k jádru naší bytosti.
V průběhu let čelíme každý malým i velkým ztrátám. Otřásají námi neúspěchy, zklamání, stesky, touhy, ale i katastrofy, které navždy změní naše životy a jde se s nimi vyrovnat jen těžko. Bolest, která náš život provází, někdy proniká až do morku kostí. Nechceme ji zažívat, to je jasné. Ona je ale stejně tady, tak jako tak. Když si ji prohlédneme důkladněji, odhalíme její skrytý tvořivý potenciál.
Naše prožitky jsou kotvou
Tyto dvě autorky mi daly inspiraci, abych mohla dál uvažovat, jak s bolestí života dobře žít – a možná ne navzdory bolesti, ale právě díky ní. Což mě dovedlo k úplně jinému pohledu. Uvědomila jsem si, jak často věnujeme sílu překonávání, potlačování a odmítání všeho těžkého, co cítíme. Výzva Pemy Čhodron přivítat nevítané nás tak akorát rozzlobí svou drzostí. Jak máme vítat neúspěchy, rozvody, odloučení a smrt?
Jenže ono nejde o to tyto události do života zvát a oslavovat. Nejde o to radovat se z nich. Jde o vědomí, že se jim stejně nemůžeme vyhnout, a když už smutek buší na naše dveře, uleví se nám spíš, když ho pozveme dál, než když utečeme oknem. Ztráty a strasti nezmizí jen proto, že se jimi nebudeme zabývat.
Russ Harris v knize Facka od reality nabízí pro práci s celou škálou náročných pocitů a myšlenek, které se v důsledku životních facek objevují, praktickou metodu spouštění kotvy ve třech krocích:
- Připusťte si myšlenky: „Přepadl mě pocit smutku.“
- Propojte se se svým tělem – zatlačte chodidla do podlahy, protáhněte se…
- Ponořte se do toho, co právě děláte. Uvědomte si, kde jste a co prožíváte – vnímejte barvy, chutě, zvuky.
Během tohoto cvičení se nesnažíme uniknout či vyhnout tomu, co se v nás děje, pocitů se tak nezbavujeme. Své myšlenky a pocity si pouze uvědomujeme. Získáváme tak kontrolu nad svým tělem a jednáním. Takové cvičení zabere pouze minutku a je dobré ho opakovat i několikrát denně.
Tvořivá síla ztráty
Když s bolestí nebojujeme, ale necháme ji procházet, můžeme si všimnout, že prožitky bolestných pocitů jsou zároveň ohromnou hybnou silou a inspirací. V klidu nejsme nuceni nic dělat. Když život poklidně teče, stačí se vézt. Jakmile přijdou problémy, jsme nuceni se někam pohnout.
Susan Cain nás vyzývá k tvořivosti a ilustruje na mnoha příkladech, jak jsou dějiny prodchnuty velkými uměleckými díly, na jejichž pozadí je velká bolest a ztráta. Nemusíme ale namalovat slavný obraz ani napsat román. Můžeme tvořit v míře, která je nám vlastní. Tvořit také znamená něco nového zkusit.
Příběhy lidí kolem mě její slova potvrzují. Eva smutek z neplodnosti přetvořila v profesi učitelky. Jan po těžkém rozchodu odjel na vysněnou cestu do hor. Lenka pomáhá samoživitelkám, aby utišila svůj stesk po vnoučatech za oceánem. Mnoho z nás psychologů objevilo tento obor až poté, co se nás dotkly strasti života a strádání duše. Zastavte se a vybavte si, kam zanesly vaše neúspěchy, ztráty a útrapy vás. Jak vás proměnily a co nového vzniklo?
Bolest je také mostem mezi lidmi, říká Susan Cain. Vybavte si ty nejdojemnější situace vašeho života. Nebyla v nich přítomná právě ztráta, neúspěch či jiné útrapy? Vzpomínám si na nejniternější rozhovory s blízkými lidmi, když jeden z nás trpěl životem. Jako by se v nich odkrývalo to nejdůležitější v našich hodnotách; najednou bylo naprosto zjevné, na čem záleží. A takové momenty mají sílu nás navždy změnit. Jsme tím, kým jsme, právě díky tomu, co jsme už zvládli a překonali.
Zkuste si na chvíli připomenout něco velmi těžkého z vašeho života a zaměřte svou pozornost pouze na to, že už jste to zvládli a žijete dál. Buďte chvíli v kontaktu jen se svou silou, odolností a odvahou. A připomeňte si ji vždy, až se začnete dalších životních ran bát.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..