HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 02.12.2025

Protivné zvuky

Ostatní jsou v klidu, vy šílíte. Je problém jenom ve vaší hlavě?

„Odmalička mi vadila spousta zvuků – hukot, pískání, hlasitá hudba, ale také lidské zvuky jako žvýkání, mlaskání, funění či posmrkování,“ napsala nám do redakce čtenářka Marie. „Doháněly mě k šílenství, musela jsem si působit fyzickou bolest, abych to vydržela. Rodina totiž neměla pochopení, a tak jsem musela dojíst společný oběd, zatímco jsem jednou rukou držela lžíci a nehty od druhé ruky jsem si vrývala do břicha nebo do stehna pod stolem. Později jsem se z těchto situací naučila vymlouvat, utíkat, dokonce jsem si začala potajmu nandávat špunty do uší. Nyní se však přidal i hluboký dunivě hučivý zvuk, který ke mně proniká obzvláště tam, kde ostatní vnímají absolutní ticho. Monotónní hukot, který jako by mi svíral hlavu do kleští. Problém se prohloubil, když jsme s přítelem koupili domek na polosamotě. Doufala jsem, že tady najdu klid, ale opak je pravdou. Hukot mě připravuje o rozum, paralyzuje mě. Jsem schopná fungovat, jen když ho přehluším hlasitou hluboko znějící ambientní hudbou nebo třeba větrákem. Poslední roky je pro mě velmi těžké fungovat obecně. Zkoušela jsem meditaci, jógu…, ale jen jsem si při vykonávání cviků připadala absurdně a znuděně (skupinové lekce nezvládám skrze hromadné nádechy a výdechy). Pomáhají občasné procházky se psem rodičů. Co mohu dělat pro zlepšení situace?“

Dalšími poruchami, s nimiž se misofonie vyskytuje častěji, jsou úzkosti, obsedantně kompulzivní porucha nebo Tourettův syndrom. Pojí se také s problémy ve vnímání podnětů v rámci neurodivergence (autismus a ADHD). Příčina misofonie je však neznámá.

Možnosti terapie

Protože neznáme příčinu onemocnění, nemůžeme znát ani specifickou léčbu. Zvukové triggery považujeme za druh emocionálních stresorů, které vyvolávají stresovou reakci celého těla. Proto obecně vzato může lidem s misofonií pomoci zdravý životní styl, pravidelné cvičení, dobrý spánek a techniky zvládání stresu a dobré péče o sebe, jak píšete.

Vždy je dobré promluvit si s psychoterapeutem nebo psychiatrem, mít možnost sdílet své utrpení bez hodnocení, protože rodina a přátelé často pochopení nemají – když jim chcete svěřit, co jejich běžné projevy s vámi emocionálně dělají, velmi často se cítí zranění nebo reagují hněvem či posměchem. Je důležité mít někoho, kdo chápe vážnost situace, a zkoušet najít možnosti zvládání této životní výzvy. V závažnějších případech můžeme nasadit léky, zvláště pokud jsou přítomny další doprovodné nemoci.

Specifické přístupy k léčbě jsou založené na expozici a postupném vyhasínání emoční reakce spojené se zvukovými spouštěči pomocí kognitivně‑behaviorální terapie nebo TRT (Tinnitus Retraining Therapy). V podstatě jde o vystavování se konkrétním nepříjemným zvukům v pozitivních situacích, kdy se pokoušíme spojit negativně vnímaný zvuk s jiným, neutrálním podnětem. TRT přístup kombinuje maskování zvuku, konzultace a postupnou expozici.

Kognitivně behaviorální přístup může pomoci s nalezením optimálních zvládacích strategií, se snižováním citlivosti ke spouštěčům, s plánováním postupné expozice a zejména s redukcí vyhýbavého chování, které celou složitou situaci nakonec ještě zhoršuje. Pokud jsou zvukové spouštěče spojeny s traumatickými vzpomínkami, může pomoci přístup EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing).

Dalším přístupem pro léčbu misofonie i tinnitu je terapie pomocí zvuku. Během ní používáme bílý nebo růžový šum, které pomáhají neutralizovat zvukové spouštěče a snížit reaktivitu nervového systému. Lidé s těmito potížemi mají v podstatě zakázáno zůstávat v tichu – spíše se využívají různé zvukové kulisy k maskování základního negativně obsazeného zvuku. Učí se používat jemnou hudbu, zejména v situacích, kdy se potřebují uvolnit nebo usnout.

V rámci sebepéče se učíme především dobře popsat a identifikovat spouštěče. Hledáme, jak se co nejméně vystavovat rušivým podnětům, když je to možné, a na druhou stranu minimalizujeme užívání vyhýbavých strategií tam, kde bychom ztráceli jiné výhody společenského soužití. Obojí s cílem, aby zvukové spouštěče co nejméně narušovaly náš běžný život. Plánujeme také využití ochranných sluchátek, sluchátek k telefonu, kde můžeme poslouchat tichou klidnou hudbu či maskovací šum, nebo sluchátek, která redukují hluk z okolního prostředí. V současnosti jich najdeme na trhu celou řadu.

Úprava prostředí a životního stylu

Někdy se šelesty potlačují generátorem šumu (tinnitus masker) nebo generátorem, který lze nosit jako sluchadlo a vysílá speciálně vyladěné zvuky mající překrýt či vymazat rušivě vnímaný zvuk (nejčastěji se používá padající déšť nebo zvuk oceánu). Tady by měl pomoci odborník na tinnitus, kterého najdeme u specializovaných ORL nebo rehabilitačních klinik. Podobně ale může pomoci i umístění klimatizace nebo vysoušeče vlhkosti do místnosti, kde spíme, neboť tyto zvuky též tinnitus maskují.

Zároveň je vhodné si v zaměstnání nebo v domácnosti najít bezpečné místo, prosté všech známých spouštěčů, kam se můžeme „schovat“, když hrozí zaplavení nepříjemnými emocemi. K tomu patří i schopnost relaxovat, nacvičit si zklidňující dýchání nebo meditaci, jemné cvičení všímavé jógy, které ideálně praktikujte v soukromých lekcích. Tyto techniky mají možnost zklidňovat vystresovaný nervový systém.

Dalším přístupem zejména k tinnitu je trénink všímavosti. Ve světě nalezneme i specifické adaptace programu MBSR (mindfulnes based stress reduction) pro tinnitus. Neustálý zvuk je chronickým stresorem sám o sobě, ale k tomuto stresoru se přičítá i stres způsobený reagováním našeho těla a mysli na zvuk. Spolu dohromady tato primární i sekundární stresová reakce zhoršují původní stav. V programu MBSR se učíme změnit vztah k rušivému podnětu, a redukovat tak především sekundární stresovou reakci těla a mysli.

U tinnitu bývá třeba vyloučit i tělesné onemocnění. Jeho vyšetření a léčba patří do rukou ORL lékaře, někdy je třeba doplnit léčbu základního onemocnění, rehabilitaci nebo léky zlepšující prokrvení (například extrakty z jinanu dvoulaločného). Tinnitus sám o sobě není nemoc, ale považujeme jej za příznak, který může být vyvolaný celou řadou příčin.

Mezi ně patří nejčastěji výkyvy krevního tlaku, obtíže s krční páteří, ušní mazové zátky, poranění ucha, ateroskleróza, stres nebo některé léky. Léčba ušních šelestů spočívá v léčbě ušního či celkového onemocnění. I přesto velká část ušních šelestů zůstává bez objasněného původu a specifické léčby, a stává se tak zatěžující pro své nositele. Šelest má velmi úzký vztah k problémům s koncentrací, pamětí, únavou a celkovým zdravotním stavem.

Vzhledem k enormní zátěži, kterou přináší misofonie a tinnitus, je namístě o těchto poruchách hovořit, přinášet o nich co nejvíce informací mezi nejširší veřejnost. Minimálně tak můžeme redukovat odsouzení a stigma, které popisujete ve svém příběhu. S touto strategií u nás pomáhá i pacientská organizace Neticho, jejímž cílem je šířit osvětu o tinnitu a ochraně sluchu.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..