Protiklady mateřství

Na určitou dobu se dítě skutečně stane středobodem jejího života. Matka ztrácí svou svobodu, zároveň chce být pečující maminkou, která se o dítě postará. Touha po prostoru, tichu, samotě nebo starém životě se zdá nepatřičná. Jako by tím byla ohrožena identita „dokonalé matky“. Touha po svobodě a volnosti pak může vyvolávat hluboké pocity viny a odsuzování sebe sama.

Matky často žijí v přesvědčení, že musí vše zvládnout samy. Chtějí být soběstačné, očekávají to od sebe, ačkoli to je v dané situaci značně náročné. Brání se tak své „závislosti“ na okolí, které jim ale v mnohém může ulevit. Právě možnost opřít se o druhé je v tomto období klíčová, ženy ale bojují s tím dovolit si pomoc okolí, protože by to mohlo znamenat, že svou nynější roli nezvládají a tím pádem jsou špatné matky.

Odmítají svou závislost, protože by mohla poukázat na jejich domnělou neschopnost. Přísná a vysoká očekávání od sebe sama a tlak na to, aby vše bylo dokonalé, činí matky velmi zranitelnými. To vše bývá umocněno neadekvátními nároky a tlaky, plynoucími z rodiny, společnosti, ze sociálních sítí a v neposlední řadě také ze strany ostatních matek.

Náročné je, že vše probíhá za pochodu, u prvorodiček bez jakékoliv předchozí zkušenosti. Je třeba si zvyknout na přítomnost nového člena rodiny, bytosti, která je zcela odkázána na péči okolí, na zcela jiný životní rytmus a také na to, že nyní se na určitou dobu bude vše zcela podřizovat dítěti.

Obraz matky

Těhotenství a mateřství jsou zásadní zkouškou vztahu dospělé ženy k její vlastní matce, a to i tehdy, pokud vyrůstala bez ní nebo ji nyní už ve svém životě nemá. Jde o konfrontaci s vnitřní reprezentací matky, tedy s obrazem, který si o ní v průběhu života žena vytvořila. Čím je vlastní zkušenost s matkou kladnější, tím může být identifikace s vlastní mateřskou rolí snadnější.

Záleží tedy na tom, jaký má čerstvá matka vztah se svou matkou a jak vnímala její péči. Zda se cítila chtěná, v bezpečí, opečovávaná a přijatá. Vztah dcery a matky se v tomto období obnažuje v podobnostech, ale také v rozdílnostech jejich osobností, což dcera v této podobě prožívá až tehdy, kdy se sama stane matkou. Získává tak nový náhled na mnohé situace a vzpomínky. Identifikace s mateřskou rolí může být uklidňující, ale i ohrožující.

S příchodem vlastního potomka se také znovu otevírá téma separace. Pokud k ní zdravě nedošlo, připomíná se znovu, a to zejména v emočně spoluzávislých vztazích. Okamžikem, kdy se dcera stane matkou, se mění dynamika ve vztahu s její matkou. Následně pak spolu nevědomě soupeří dva zásadně důležité vztahy v jejím životě. To může vyvolávat pocity bezradnosti a viny.

Aby matka mohla v klidu pečovat o dítě, je důležité, aby měla saturované své zdroje. To znamená, aby nebylo postaráno pouze o dítě, ale také o ni. Po porodu se často veškerá pozornost okolí upne na novorozence a u matek se automaticky předpokládá, že vše zvládnou. „Těhotenství bylo poslední období, kdy se o mě někdo zajímal,“ řekla mi jednou kamarádka. Smutné, ale zároveň velmi výstižné.

Okolí často předpokládá, že matka by po tom, co přivedla dítě na svět, měla být spokojená, radostná a šťastná a také že by vše měla s přehledem zvládat. Tyto předpoklady jsou mnohdy sice nevyřčené, avšak počítá se s nimi jako se samozřejmostí. O to složitější pak může pro matky být si svou vyčerpanost a nejistotu připustit, natož o tom s někým mluvit, takže se cítí stále více osamělé a nepochopené.

Nabídka pochopení, podpory a pomoci může maminkám jejich nelehkou situaci značně usnadnit. Zároveň je důležité, aby si ženy samy o podporu říkaly a byly ve vyjadřování svých potřeb konkrétní. Neznamená to totiž, že ve své roli selhávají.