Protančit se k sobě

V tomto článku se zamýšlím nad tancem obecně, ale občas zabrousím na parket tance orientálního, se kterým mám největší zkušenosti – několik let jsem vedla kurzy a vystupovala sólově i se skupinou.

Tanec je pohybově léčivou aktivitou, která nastolí vnitřní řád a přivede nás zpátky k sobě. Být sami sebou se učíme: když potřebujeme zpracovat osobní zkušenosti, vyrovnat se s tím, co si přinášíme z původní rodiny, trápí nás rozchod, rozvod, osobní krize.

A díky tanci prostě sami se sebou jsme, prožíváme. Cítíme se přirozeně ve svém těle – díky tanci můžeme být sami sebou! Což je cíl osobního růstu a důvod, proč chodíme na terapie, čteme svépomocné knihy, proč na sobě pracujeme.

Když svému tělu i duši dáte příležitost se rozvíjet, ten pohyb, proces se děje sám.

Před nějakou dobu se mi stalo, že jsem žila jakýmsi sporem, který mě zcela vyčerpával a de facto jsem se s ním ztotožnila. Na hodinu orientálního tance se mi moc nechtělo (ale musela jsem tam jet – kurz jsem vedla jako lektorka). Prvních dvacet minut se také nic moc nedělo. Pak jsem pocítila změnu. Měla jsem pocit, že jsem psychicky vyrostla, že jsem předtím byla ve vlastním těle jakoby přiškrcená.

Teoreticky jsem znala poučku jste víc než váš problém, ale když jsem žila jen v hlavě, neměla jsem ponětí, co to znamená ve skutečnosti. A teď jsem to naplno prožila. Onen problém nezmizel, ale odsunul se někam do pozadí a já si naplno užívala tanec a hudbu. Přišla radost a uvolnění!

Tehdy se mi propojily poznatky, které jsem znala jen teoreticky, s prožitkovou úrovní. Tanec mi přinesl zcela nečekaně řešení a hlavně nijak neplánovanou, ale přesto krásnou až léčivou zkušenost.

Změnu prožívání, která by mluvením o problému prostě nenastala.

Ten základní pocit bych pojmenovala jako plnost. Radost z pohybu, hudby. Tělo začalo pracovat přirozeně – nepřemýšlela jsem, jak zapnout určité svalové skupiny, jak je ovládat. Prostě jsem věděla, jak ten pohyb má vypadat, a tělo pracovalo samo. Jako kdybych to znala už dřívějška. Je to tak: jsme přirozeně nastaveni ke zdokonalování. A když svému tělu i duši dáte příležitost se rozvíjet, ten pohyb, proces se děje sám.

Léčení emočního těla

Tanec představuje zdroj pozitivních pocitů, které proudí skrze tělo do naší duše. Můžeme se živit všelijakými pocity a myšlenkami. Těžké emoce, které jsme nebyli schopni zpracovat, nemizí, ale ukládají se a živí entitu, kterou např. Eckhart Tolle nazývá emočním tělem.

Jedním ze základních znaků provázanosti emočního těla s naší myslí je neschopnost prožívat přítomný okamžik. Stav, kdy přítomnost odmítáme, nepřijímáme ji takovou, jaká je. Emoční tělo pak živíme dalšími negativními emocemi. Potlačené emoce se projevují jako vztek, lítost, úzkost, sklony k násilí, závislosti, nemoci.

Když jsme nemocní nebo zablokovaní, příliš v hlavě, vizualizace nebo mluvení nás nedovede k podstatě problému. Míjíme ji.

Tanec je jeden ze způsobů, jak emoční tělo vyléčit. Nalézt sílu a čelit těžkým emocím z dřívějška, případně přestat vynakládat energii na marné boje kolem sebe. Vidět východiska, jak řešit stresové situace, a najít odvahu vykročit správným směrem. Nebojovat za ostatní nebo s ostatními, ale za sebe.

Jiné vnímání času

Při tanci jinak vnímáme čas, nezřídka ztrácíme pojem o čase (jako u každé činnosti, do které se naplno ponoříme). Tanec nás přivádí do současného okamžiku: vtahuje nás hudba, instrukce lektorky. Společná lekce, to je společný tanec – účastníme se společného rituálu.

Když se do tance ponoříte a prožíváte sebe, svoje spojení s tělem a hudbou, i běžná hodina vám přinese pocit rituálu. Odpočinek od každodenního shonu a zařizování. Vyčištění hlavy. Ty nedůležité věci odpadnou samy, jako by propadly sítem. Prožíváte přítomný okamžik.

A třeba se vám vynoří nějaký nápad nebo myšlenka, která dříve zapadla, a vy víte, že to je to pravé. Třeba kam se jet podívat, komu se ozvat, co dalšího podniknout. Nebo třeba že opravdu potřebujete udělat x a za žádnou cenu nechcete už zažívat y a že to klidně naplno řeknete. Prostě napadne vás ta příští správná věc.

Vnitřní čas ženy

Existuje dvojí typ času: chronos, čas na hodinkách, společný všem, a kairos, vnitřní čas, ve kterém se odvíjí náš vnitřní život. Je to čas osobního růstu a zrání. Orientální tanec může být pro ženu příležitostí věnovat se sobě, naladit se na svůj kairos. Tanec nás totiž vytrhuje z každodennosti, z chronologického času. Posilujeme tím vnitřní čas a jeho prožívání.

Nedostatek prožívání tohoto vnitřního času způsobuje celou škálu nemocí, všímají si autoři knihy Žena a muž v rodině. Ženy, které se cítí zanedbávané partnerem, pendlují mezi zaměstnáním a péčí o děti a domácnost, mohou trpět nemocemi, které je z tohoto kolotoče vysvobodí. Gynekologické potíže jsou nezřídka symptomy problémů v sexuální oblasti nebo příznakem každodenního stresu.

Přednáška 19. září 2024