Prospat se ke štěstí

Prý večírek. Nejdřív defilé užvaněných řečníků bez myšlenky a potom klíny do hlavy od mých rádoby kamarádů. Měli potřebu vykládat o svých neobyčejně krušných životech každému, kdo je nedokázal zastavit – takže samozřejmě mně. Následky svého váhání jsem si pěkně vyžrala. Usnula jsem až k ránu a ani ve snech jsem se nedokázala zbavit jejich stěžování.

Sny jako mentální úklid? K čemu jsou mi takové sny? Ještě teď mě z nich brní hlava. Je zajímavé, že ani vědci nejsou ve výkladu jednotní. Podle Freuda jsou královskou cestou do nevědomí. Z kognitivního hlediska jsou sny naopak pouhé vedlejší produkty zpracování informací, a tudíž nemají žádný psychologický význam. Podle některých odborníků jde vždy jen o mentální úklid, o šum bez smyslu, vyvolaný nervovým systémem nebo periodickou kontrolou okruhů.

Asi 65 procent snů je nepříjemných – strašidelných, smutných, rozčilujících. Jen 20 procent jich je příjemných – zábavných, vzrušujících, radostných.

Jestli úklidu předchází chaos, tak dneska v noci někdo v mé hlavě pořádně uklízel. Jen bych přivítala, kdyby sny skutečně dokázaly neutralizovat působení negativních zážitků.  I statistika tomu napovídá: asi 65 procent snů je nepříjemných – strašidelných, smutných, rozčilujících. Jen 20 procent jich je příjemných – zábavných, vzrušujících, radostných.

Rozumím tomu dobře, že v těch několika málo hodinách nad ránem měl můj mozek hodně napilno? Podle tuposti v mé hlavě svou práci evidentně nedodělal. Cítím se pod psa, nemyslí mi to, pořád sem někdo leze a mám na sebe vztek.

Ponocováním k obezitě a cukrovce

Navíc jsem hlady bez sebe. No jasně. „Když nemůžu spát, dej alespoň něco dobrého,“ hlásí se tělo. Tři koblihy. Já, která sladké po ránu nemusím. Cítím potřebu nějakého vysoce energetického jídla, jako kdybych si tím mohla doplnit energii, která mi chybí. Houby chybí. Mám načteno, že při nedostatku spánku tělo potřebuje jen o mrňavých 15 procent víc energie. S těmi koblihami jsem dávno za limitem.

Dlouhodobé ponocování způsobuje přechod inzulinové resistence do chronického stádia: vytváří podmínky pro vznik cukrovky a velmi úzce souvisí s obezitou.

Podle experta na spánek Rubina Naimanna jsem si ztrátou pěti hodin spánku přivodila aktivní inzulinovou rezistenci, a proto vyhledávám glykemické, energeticky bohaté jídlo. Pro jednou snad nebude tak zle. Mnohem vážnější by bylo krácení spánku každou noc. 

Současné výzkumy ukazují, že dlouhodobé ponocování způsobuje přechod inzulinové resistence do chronického stádia: vytváří podmínky pro vznik cukrovky a velmi úzce souvisí s obezitou. Když budu chodit na večírky pravidelně, nejen že nezhubnu, ale ještě si pěkně zadělám na vážné zdravotní problémy. 

Nedostatek spánku a imunita

Kdo spí v průměru jen pět až šest hodin denně, ten je podle statistik o 50 procent náchylnější k infekci. Nedostatek spánku oslabuje imunitní systém. Je mi z toho zima. Anebo horko? Ještě aby na mě něco vlezlo… Možná mám zvýšenou tepotu. Někdo na mě něco prsknul a můj imunitní systém vyrazil do boje.

Přednáška 24. října 2024