Propady zpět

Zná to každý, kdo na sobě jakkoli pracuje v rámci psychoterapie, poradenství, koučinku či dalšího vzdělávání. Ujdete obrovský kus nelehké cesty, projdete mnoha novými zkušenostmi, které vás posílí. Terapeut je z vás nadšený, dokonce navrhuje prodlužovat čas mezi konzultacemi, také vaše okolí potvrzuje, že si na vás všímá pozitivních změn.

A pak to přijde. Dobře známé stavy úzkosti, depresivní epizody, pochybnosti, strachy či pocity beznaděje se bez ohlášení vrátí. Náhle máme pocit, jako bychom se propadali tunelem do minulosti a neměli se čeho chytit.

Plató efekt jako upomínka

Takové „flashbacky“ různých pocitů, témat a vzpomínek patří k procesu zpracování a posunu vpřed. Sebepoznávání není statický jev nebo program, který jednou nastavíme a máme hotovo. Je to dynamické a neustále probíhající dění, během kterého překonáváme různé překážky a učíme se funkčnějším návykům.

Během učení může nastat fáze, které v psychologii říkáme plató. Tento pojem patří do motorického (pohybového) typu učení a označuje chvíle, kdy zažíváme stagnaci nebo jakési uváznutí. Příčiny bývají různé, například slábnoucí motivace, zdravotní potíže a podobně. Řešením je trénovat dále, co jsme se již naučili, a praktikovat to v každodenním životě. Potom dochází opět ke zlepšení.

Proč jsou takové „záseky“ důležité? Z mého pohledu mají tak trochu otestovat, kde se na naší cestě právě nacházíme, zda jdeme tím správným směrem, a také nám připomenout, abychom neustrnuli, jelikož aplikování nových dovedností rozhodně není automatické.

Zároveň je nutné si připustit, že neexistuje přímá úměra mezi vydanou snahou a časem, kdy se objeví viditelné (nebo spíše prožívané) výsledky. Při větší snaze a odhodlání se samozřejmě zvyšuje i pravděpodobnost, že svých cílů dosáhneme rychleji, nicméně pořád je ve hře ještě mnoho dalších faktorů, které křivku seberozvoje ovlivňují. A právě toto vědomí nás může leckdy paralyzovat.

Ne trychtýř, ale spirála

Dalšími faktory, které ovlivňují, jak se nám po cestě seberozvoje kráčí, jsou například míra stresu, únava, nejistota, různé životní události (krize, výzvy), společenské dění, chemické procesy v mozku, kvalita mezilidských vztahů, změny počasí a ročních období nebo menstruační cyklus.

Příkladem mohou být takzvané sezónní afektivní poruchy, například v období nedostatku denního světla. Tyto stavy jsou charakteristické poklesem energie, rychlými změnami nálad nebo depresivními myšlenkami. V našem životě se nemusí dít nic významného a negativního, přesto můžeme zažívat nepříjemné pocity dané právě vlivem změněného režimu světla a tmy či teplotními zvraty.

Zde hodně pomáhá uvědomění, že při subjektivních propadech nepadáme až na dno, neletíme trychtýřem rovnou na zem, ze které jsme se nedávno odráželi. Není to tedy žádné selhání nebo prohra.

Seberozvoj lze chápat spíše jako spirálu, která má různá patra a úrovně. A i když se někdy o pár kroků zpět vracíme, protože se nám něco nepodařilo ještě zcela překonat, tak jsme pořád o dost výš a jinde, než byl bod, ze kterého jsme původně vycházeli. Je dobré se na výsledky naší práce dívat pravidelně a také s určitou časovou prodlevou. Tak máme možnost vnímat dlouhodobý účinek změn, nejen krátkodobě trvající záchvěvy naší snahy.

Běh na delší trať

Propady motivace během práce na sobě vypadají u každého člověka jinak. Někdo více pochybuje o tom, zda má smysl chodit na všechny ty terapie, jiný se cítí naštvaný nebo naopak bez energie a smutný. Zde je na místě si připomenout, proč jsme vůbec začali investovat svůj čas, peníze a energii do vlastního rozvoje.

• Co nás k tomu vedlo?
• Za čím si jdeme?
• Co potřebujeme a chceme změnit a z jakých důvodů?

To může být zároveň skvělým tématem právě na sezení, kde si o svých vnitřních stavech můžeme promluvit s někým neutrálním a získat jiný pohledem na věc. Je také nesmírně důležité umět se ocenit za každý malý krůček, kterým se posouváme dál. Nevyvíjet na sebe tlak a připomínat si úspěšné změny, které se nám povedly. Trénovat trpělivost a laskavost k sobě, což bývá zároveň častá zakázka pro osobní rozvoj.

S tím jde ruku v ruce také fakt, že fáze poklesu jsou pouze dočasné. Nebudou tu s námi navždy a situace se zase zlepší. Tato důvěra v proces může významně pomoci také s vyrovnáním emocionálních výkyvů.

Mapování stavu psychiky

Život je plný různých emocí – ať už na sobě makáme, nebo ne. Důležité je naučit se je zvládat konstruktivním způsobem. Mít své kotvy, které nás podrží, když to potřebujeme, abychom mohli zase jít dál, až se bouře přežene. Jen tak si nenecháme chvilkovými turbulencemi vzít pocit hrdosti na svou píli a užijeme si plody své práce naplno.

Prvním krokem ve stabilizaci může být průběžné identifikování myšlenek a pocitů – ideálně dříve, než nás zcela pohltí. Zde funguje pravidelný monitoring toho, jak se máme a co potřebujeme, třeba formou krátkých zápisků v deníkově formě. Lze využít aplikace, které pomohou nálady zaznamenávat: například VOS.health, Nepanikař nebo Reflectly.

K záznamům se navíc můžeme zpětně vracet, což nám poskytne určitý odstup a možnost zhodnotit faktory, které neuvědomovaně k propadům přispívají. Často nás velmi děsí právě to, čemu nerozumíme a co se nám tím pádem zdá být nesmírně komplikované. Porozumíme‑li příčinám a spouštěčům kolísání nálad, nalezneme snadněji i způsoby, jak propadům preventivně a efektivně předcházet.

S podobným porozuměním je pro nás také snazší vyhledávat pro sebe podporu a sdílet své prožitky s blízkými a přáteli, ke kterým máme důvěru. To přináší velmi osvobozující efekt, kdy si nemusíme na nic hrát a nic předstírat, ale můžeme naopak rozvíjet své autentické já. Zároveň nejsme na pro nás těžká období sami.

Každodenní péče o sebe

Když už si své emocionální výkyvy dokážeme uvědomit, popsat a přiznat, můžeme s nimi aktivně pracovat. Na to skvěle funguje trénink mysli, známý pod termínem mindfulness, všímavost. Učí nás nehodnotit to, co právě zažíváme, ale spíše to pozorovat a přijímat realitu v přítomném momentu.

Pomocí různých technik tak můžeme lépe ustát i nepříjemné situace či pocity, mezi které různé výkyvy na naší cestě za lepším já rozhodně patří. K přístupu mindfulness patří i rozvíjení vděčnosti za maličkosti v každodenním životě – je prokázáno, že dlouhodobé soustředění se na kvality života pozitivně mění rozpoložení naší mysli.

Dalším důležitým bodem je péče o sebe a o své potřeby. Velmi doporučuji věnovat se kromě práce na sobě stejnou měrou i odpočinku a relaxaci – ať již v podobě meditací, cvičení jógy, kvalitního spánku nebo čehokoli, během čeho se nám daří „vypnout“ hlavu a naopak zažívat flow, tedy naprosté zaujetí konkrétní činností tady a teď. Během fyzické aktivity se navíc přidávají ještě endorfiny, které jsou dobrými pomocníky při boji nejen s depresivními stavy.

Pokud se dlouhodobě cítíme špatně, je na místě zvážit návštěvu psychiatra a doplnit psychoterapii či jinou formu seberozvoje také vhodně zvolenými léky. Tato kombinace bývá ostatně považována za nejefektivnější. Každý člověk je jedinečný, a co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Doporučuji tedy zkoušet různé strategie a nenechat se odradit pocitem, že „něco takového mi přece nemůže pomoci“.