Proč to zkoušet

„Strávil jsem 5000 dní na moři,“ řekl mi. „Úplně sám, takže ani nejsem moc zvyklý vykládat. A když nejsem na moři, chodíme se ženou na pěší výlety po Asii. Žádná cestovka, žádné agentury, vezmeme batohy, koupíme letenky a jedeme.“

Zajímalo mě, jestli při takových výletech nemá strach. „Kamaráde, táhne mi na sedmdesát a víš, co jsem zjistil? Risk, to je život. Tohle žití ve městech, v bezpečí, před televizí, to je jen přežívání. Ty dny, kdy jsem byl sám na moři a nevěděl, co bude, to byl život.“ Jeho slova se mi nadlouho zavrtala do hlavy.

Jen skutečný zážitek rozvíjí mysl

Ta slova se mi před nedávnem opět mimovolně vynořila v mysli, když jsem poslouchal rádio. Na stanici českého rozhlasu Rádio Vltava vyprávěl v pořadu Osudy známý geolog, klimatolog a esejista Václav Cílek o vlastním životě, o svém mládí.

Jeho život, ať už v hornické škole nebo v postkoloniální Africe, kde pracoval jeho otec, také geolog, byl zajímavý, ale i velmi nebezpečný. Několikrát se dostal do ohrožení života, často prožíval dramatické situace.

Zdá se však, že na tyto situace vzpomíná spíše nostalgicky, tak jako člověk zpětně rád vypráví o tom, jak zabloudil v lese. A právě nebezpečí bylo to, co mě na jeho vyprávění zaujalo.

„Vždycky, když je člověk ohroženej, tak to jakoby zbystří vaše smysly. To co v civilizaci ztrácíme nejvíc, jsou instinkty, normální přirozený bežný chování,“ uvažoval Cílek.

To, proč se mi tito dva páni v hlavě spojili, je důraz na skutečný zážitek. K tomuhle zážitku můžeme dospět, když vykročíme z vlastních hradeb, jen co se vystavíme riziku selhání nebo zranění ve skutečném světě. Riziko, nebezpečí, možnost zranění, ztráty, to jsou základní rozměry skutečného zážitku.

Přednáška 24. října 2024