Proč si ubližujeme
Sebepoškozování se rodí z bezmoci nad prožívanými emocemi. A nemusí jít jen o řezání žiletkou.
Lidé se poškozují, protože cítí velkou tenzi, nedokážou kontrolovat své emoce či potřebují zhmotnit svou vnitřní bolest. Nemají snad v repertoáru jiné strategie na vyrovnání se s životními těžkostmi? Dost možná jsou důvodem velmi silné negativní emoce, které přehluší vše ostatní a člověk jakoby zapomene, jak jinak by mohl jednat. Napětí pak může vzrůst až na subjektivní hranici únosnosti.
„Řežu se, protože se nenávidím – nenávidím se, protože se řežu. A tak jsem se zasekl/a v bludném kruhu, který ovládá můj život. Nemůžu z něho ven. Jsem chycen/a v jeho pasti a i když křičím z plných plic, nechce mě pustit.“ Podobně zní výpovědi lidí, kteří mají zkušenost se sebepoškozováním, kde řezání je jedním z jeho nejčastějších způsobů a nejvíce se vyskytuje v adolescentním věku.
Fyzické nebezpečí řezání se je zjevné – rána se může zanítit, při neodhadnutí hloubky říznutí je možné i vykrvácet. Je tady ale i psychické nebezpečí. Sebepoškozování se může stát zvykem a člověk se může na řezání stát dokonce závislým.
Zvláštní je, že spousta klientů uvádí, že při říznutí nic necítí. Nebo jen velmi slabě. To si málokdo z nás dokáže představit. Vždyť když se například při krájení nožem řízneme do prstu, bolest cítíme. Při sebepoškozování se do krve vyplavují endogenní opiáty (endorfiny), které mají analgetický účinek. Sníží se tím práh bolestivosti. Dokonce čím impulzivnější poranění je, tím méně je bolestivé. Ale i tak na otázku, zda řezání bolí, odpovím ano, bolí to. I když bolest nevnímáme, naše tělo to bolí.
Jakmile má někdo zkušenost, že to párkrát ulevilo, je velmi těžké řešit další nesnáze jiným způsobem.
Proč je tak těžké přestat? Endorfiny jsou jakási přírodní narkotika. Dokážou nakopnout. A také umí vyvolat závislost. Sebepoškozování má podobnou funkci jako alkohol. Snižuje stres a uvolňuje napětí. A stejně jako se alkoholik těžko vzdává lahve, tak se i sebepoškozující dále neobejde bez své žiletky. Jakmile má někdo zkušenost, že to párkrát ulevilo, je velmi těžké řešit další nesnáze jiným způsobem. Mozek totiž falešný pocit úlevy od negativních pocitů přiřadí nesprávně k aktu sebepoškozování a touží po této úlevě od napětí i příště.
Sebepoškozování přináší výše zmíněné endorfiny, úlevu od napětí a nepříjemných emocí, možnost ošetřit se a chvíli být k sobě laskavý. Ale nese s sebou také pocity viny, stud, lítost, zlost i frustraci.
Bludný kruh
Sebepoškozující tedy po aktu cítí úlevu. Ale ne na dlouho. Záhy se dostavují bolestivé pocity, které jsou stejné jako předtím, často ještě posilněné sebeobviňováním a lítostí. Pravděpodobně vedou k dalšímu sebepoškození.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..