Proč jsem neplakal?

Když jsem si do Googlu zadal klíčové slovo smrt, jako první odkaz se mi nabídla Wikipedie: Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí.

Jako definice mi to přijde výstižné, ale myslím si, že pod pojmem smrt se skrývá daleko více. Smrt je jedno z hlavních témat, o nichž mluvím s pacienty při mé práci na psychiatrické klinice. Používám k tomu také Jungovu metodu aktivní imaginace, kdy skupině zadávám existenciální témata v podobě místností, jež by měli navštívit. Jedním z nich je právě místnost s názvem Smrt.

Při pozdějším výkladu mi pacienti popisují různé obrazy. Velmi často vidí sebe a svoji rodinu, ale ještě častěji nevidí nic. Před očima mají tmu nebo dokonce do této místnosti nemohou vstoupit. Zkrátka jejich vědomí téma smrti vytěsní. Bojí se, co by mohli vidět? Nebo na to nechtějí ani pomyslet?

Neodcházej, Smrti…

Nedávno jsem na psychoterapeutické skupině použil při imaginaci námět setkání se smrtí. Pacienti si měli představit obraz nějakého bezpečného místa, kde se cítí pohodlně. Většinou to byla nějaká chata nebo dům, kde si pohodlně seděli v křesle. Vtom se ozvalo zaťukání na dveře a tam stála nějaká zahalená postava v plášti. Pacienti do poslední chvíle netušili, kdo to je, než jsem řekl, že je to jejich smrt, která přišla k nim na návštěvu.

Ve většině případů to byl pro pacienty velký šok. Měli pozvat smrt k sobě, usadit a vést s ní dialog. Mohli jí položit jakoukoliv otázku. Při pozdější interpretaci se nejvíce objevovaly otázky typu:

• Kdo jsi?
• To už přišel můj čas?
• Jak dlouho ještě budu na tomto světě?

Zajímavé je, jak každý pacient vnímal svůj symbol zpodobení smrti. Někteří viděli hubeného kostlivce v šedém nebo bílém plášti, ale mnohokrát se objevila interpretace nepojmenovatelného černého shluku, který nemá žádnou podobu.

Velmi mě také potěšilo, v kolika případech na konci sezení skupiny zaznělo smíření se smrtí – že je to vlastně něco přirozeného. Dokonce jedna pacientka nechtěla svoji smrt pustit z bytu, bylo jí líto, že postava, s níž navázala vztah, odchází pryč.

Naslouchám těm, kterých se dotkla smrt

V léčebně se střetávají různé generace pacientů všech věkových kategorií.  Díky tomu všechny tyto interpretace a obrazy, které pacienti vyprávějí, se velmi liší. Mladí lidé vnímají téma smrti jinak než staří.

Přednáška 24. října 2024