Problém našich vztahů?

Nedávno mi šéfredaktor Psychologie.cz Honza Majer položil otázku: „Podle jistého průzkumu dnešní čeští otcové ve srovnání s předchozími generacemi více pomáhají v domácnosti, více pečují o děti, rodina je u nich na prvním místě. Znamená to, že jsou dnešní manželství šťastnější?“

Musel jsem si upřímně odpovědět, že alespoň podle nepřímých ukazatelů, jako je rozvodovost nebo průměrná doba trvání jednoho manželství, se nezdá, že by se spokojenost v partnerských vztazích výrazně posouvala k lepšímu.

Důvodů je jistě celá řada, já ale budu mluvit jen o jednom z nich, o kterém se u nás v souvislosti se vztahy zatím nepíše a nemluví. Přivedla mě na něj kniha, která se zabývá psychologií volby.

Více komunikace, více možností

Americký psycholog a sociolog Barry Schwartz ve své knize Paradox volby (The Paradox of Choice: Why More Is Less) tvrdí, že čím víc možností na výběr máme, tím méně jsme ve výsledku se svou volbou spokojení. Ať už se rozhodneme jakkoliv, vždy nám někde v mysli ulpí pochybnost o správnosti naší volby.

I když jsme docela spokojeni, napadá nás, že někde zcela jistě existuje ideální objekt našeho zájmu. A je jedno, zda hledáme salátový dresing, nebo partnera. Ptáme se sami sebe, zda jsme se neukvapili, jestli jsme se mohli rozhodnout lépe.

Podívejme se na současnou situaci na „seznamovacím trhu“ (odpusťte mi tu obchodnickou metaforu). V posledních patnácti letech se na něm udály obrovské změny: s rozvojem online seznamování, emailové a Skype komunikace a především s nástupem Facebooku se výrazně rozšířil okruh potenciálních partnerů, z nichž můžeme vybírat „toho pravého“ či „tu pravou“.

Aniž si to uvědomujeme, máme mnohonásobně víc příležitostí seznámit se a jsme výrazně méně limitováni – třeba geografickou vzdáleností – než kdykoliv dřív. A to je paradoxně náš problém. Čím víc možností si uvědomujeme, tím méně budeme s volbou partnera nakonec spokojeni. Horší ale je, že pak svou nespokojenost často přeneseme na partnera a myslíme si, že důvodem našich pocitů je nějaký partnerův nedostatek.

Hledáme partnera, který bude dokonale vyhovovat našim požadavkům. Tento přístup způsobuje pokles ochoty tolerovat partnerovy nedostatky.

Očekávání, která na opačné pohlaví máme, se díky tomu zvyšují rychleji, než se druhá strana stíhá přizpůsobit. A tak jsme všichni pořád krok za očekáváním našich protějšků. To je jeden z důvodů, proč se pozitivní změny – jako třeba to, že jsou dnešní čeští otcové více orientováni na rodinu a více se podílejí na jejím fungování – nepromítají třeba do nižší rozvodovosti.

Daleko od ideálu?

Šíře nabídky ruku v ruce s růstem očekávání stojí také za tím, že čím dál víc lidí k výběru partnera přistupuje podobně jako například k výběru nového auta. Hledáme partnera, který bude dokonale vyhovovat našim požadavkům.

Tento konzumní přístup způsobuje pokles ochoty tolerovat partnerovy nedostatky. Nespokojíme se přece jen tak s něčím, když je tolik jiných možností. Chceme pro sebe jen to nejlepší, žádný kompromis, máme přece právo na bezchybně fungujícího partnera.

Není asi třeba říkat, že soudržnost takto nastaveného vztahu, pokud má čelit krizi, je nízká. Řada vztahů se pak rozpadá prostě proto, že výměna je jednodušší než oprava.

I když o ní často slyšíme, ve skutečnosti nikdy neexistovalo nic jako tradiční rodina. Nebo tradiční role muže a ženy.

Proměna společnosti a technické možnosti posledních let tak proměňují i náš partnerský život, ovlivňují naše očekávání a znejisťují nás v našich rozhodnutích. Jev, který jsem popsal, však není jediným novým vlivem, se kterým se musíme v partnerském životě popasovat.

Podoba vztahů mezi muži a ženami se měnila vždycky, stejně jako společenské normy, které vztahy upravovaly. I když o ní často slyšíme, ve skutečnosti nikdy neexistovalo nic jako tradiční rodina. Nebo tradiční role muže a ženy. Ideál se mění generaci od generace, společenství od společenství. A v posledních desetiletích doslova pár od páru.

Muži a ženy zkrátka hledají po tisíce let ten nejlepší způsob, jak spolu být, a nepředpokládám, že by zrovna nyní byli blízko k nalezení dokonalého řešení. Vztahy i společnost jsou živoucími proměnlivými procesy, a tak vyrovnávání se s novými výzvami okolo vztahů vlastně není nic nového. A to je rozhodně dobrá zpráva.