Příliš mnoho mužů

Je mi 22 a za svůj dosavadní život jsem měla dvacet sexuálních partnerů, napsala nám do redakce čtenářka Anna. Velmi mě to trápí. Začala jsem sexuálně žít v šestnácti. Většina mých sexuálních zkušeností nebyla podmíněna láskou. V pubertě jsem cítila velký tlak okolí a připadala jsem si hloupě, že „to ještě nemám za sebou“. Takže jakmile se naskytla příležitost, ze které se mi vyloženě nezvedal žaludek, nechala jsem se přesvědčit, i když signály v těle dávaly najevo jasný vzdor a srdce mi bilo na poplach.

Myslela jsem, že po ztrátě věnečku budu pro muže přitažlivější, a také jsem chtěla tajemství sexu konečně odhalit. Takže jsem se k tomu sama donutila a záměrně se snažila odmítat, co se mi děje v těle, abych si (a jemu) nemusela přiznat, že to vlastně nechci, a nebyla za „trapku“. Od té chvíle jsem navazovala vždy po nějaké době další sexuální vztahy a najednou jsem na uvedeném počtu. Ačkoli vím, že mám spoustu jiných (řekla bych důležitějších) kvalit, tento fakt mě na mně samotné sžírá nepředstavitelným způsobem.

Už se mi i v minulosti stalo, že když se potenciální partner dozvěděl o daném počtu, opustil mě, nebo jsem měla pocit, jako by na mě najednou nahlížel jinak. Když se o tom bavím s muži, většina by preferovala partnerku s co možná nejmenším číslem. Proč? Proč se tím tak užírám? Je pravda, že kdybych mohla pár jmen z pomyslného seznamu smazat, neváhala bych. Spousty těch záležitostí lituju a vlastně jsem to ani vždycky úplně nechtěla. Při vědomí, že mi tohle už nikdy nikdo „neodpáře“, mě zachvacuje panika.

Přijdu si jako odpad společnosti. Jak se mám sama v sobě se svou minulostí vyrovnat? Prožívám bolest, která už roky nemizí. Zároveň jako bych s tím nemohla přestat. Čím to je, že když má žena vysoký počet sexuálních partnerů za život, dívají se na ni ostatní skrz prsty? Mění se konkrétně něco v mozku muže, dozví‑li se o ženě svého zájmu takovou informaci? Je vůbec možné, aby to někomu nevadilo?

Sexuální život

Dobrý den, Anno, díky za tenhle odvážný dotaz. Průměrný věk prvního sexu se u českých dívek dlouhodobě pohybuje kolem 17 a půl roku, u mužů je to 18 let. První sexuální kontakt ale neznamená pravidelný sexuální život tak, jak ho zažívají starší dospělí v partnerských vztazích.

Neodlišujete se tedy ani tak moc ve věku, kdy k vaší první sexuální zkušenosti došlo, jako spíše tím, že již nějakou dobu nejspíš pravidelně sexuálně žijete. Ale podle toho, co píšete, spíše neuspokojivě – za což mohou možná i ti starší „zkušenější“, ale ne dostatečně zkušení muži.

Ti si bohužel nedokázali či nechtěli všimnout, že se vám sex tolik nelíbí a měli by na to jít jinak. To je mi líto, ale zároveň očekávám, že i tím, jak budou stárnout vaši milenci, se bude váš sexuální život zlepšovat.

Můžu vás uklidnit, že již žádnému ze svých dalších partnerů nemusíte říkat, s kolika muži jste v minulosti spala. Toto odhalení není žádné pravidlo či obecně přijímaná povinnost partnerů. I když s partnerem máme velmi intimní a blízký vztah, můžeme si nějaké skutečnosti o nás nechat jen pro sebe, aniž by tím vztah jakkoli utrpěl.

Dokonce to může být i naopak: určitá tajuplnost v dlouhodobém svazku je možná právě kořením přitažlivosti. Líbí se nám to, čemu plně nerozumíme, co nás fascinuje, co dostatečně neznáme. Až se vás tedy další partner zeptá, kolik že jste těch chlapů už měla, můžete v klidu a vlídně odpovědět, že byste si ráda tohle raději nechala pro sebe. Ostatně, o minulých sexuálních zkušenostech s jinými se většině partnerů stejně moc dobře neposlouchá.

Společenské normy

O důvodech, proč je promiskuita žen nahlížena společností hůře než promiskuita mužů, se můžeme jen domnívat. Do velké míry se jedná o sociální konstrukt ohledně role, kterou by každé pohlaví mělo zastávat.

V odborných zdrojích se to občas vysvětluje reprodukční teorií spočívající v tom, že pro muže je ohrožující situace, kdy by se mohli starat vlivem nevěry či promiskuity partnerky o nevlastního potomka. Zatímco naopak toto riziko nehrozí – žena má větší kontrolu nad tím, kdo je a není otcem jejího dítěte. Samozřejmě to platí spíše pro dlouhodobé svazky a aplikovatelnost na dnešní rekreační sexuální život s dostupnou antikoncepcí poněkud pokulhává.

Kumulativně jsou na tom ale obě pohlaví, co se týče množství sexuálních partnerů, úplně stejně. Ani by to matematicky jinak nevycházelo. Když si představíte, že z ostrova čítajícího deset můžu a deset žen jsou tři muži nevěrní – můžete napsat buď článek do lifestylového časopisu, že muži jsou prasata, anebo si jednoduše dopočítat, že jsou pravděpodobně nevěrní se třemi dalšími ženami z ostrova. A článek, že muži i ženy jsou úplně stejná prasata, už není takový clickbait.

Muži tedy opravdu nemají za život dvakrát vyšší počet sexuálních partnerů než ženy, jak pravidelně vychází z různých dotazníkových šetření – pouze si to myslí. Na ostrově čítajícím velké množství obyvatel ale přece jen malý rozdíl mezi pohlavími je, a to v distribuci sexuálně aktivních jedinců u každého z pohlaví.

U mužů totiž tu promiskuitu „oddře“ pár vysoce souložících donchuánů, zatímco u žen je křivka plošší s méně extrémy. Ale muži jsou obecně extrémisti, plošší a delší Gaussovy křivky vidíme i jinde – například v distribuci inteligence oproti ženám. Existuje více extrémně chytrých mužů než extrémně chytrých žen, ale též více mentálně retardovaných.

Přetavit zkušenosti v poznání

Ale pohlaví i charakter člověka je, myslím, lepší hodnotit z šedého průměru života, než na jednom extrémním případě vystavět odsudek. Jste velmi mladá a do konce života máte daleko. Když si to teď srovnáte a zpomalíte, pravděpodobně se ke konci vašeho života dostanete k jen o trochu vyššímu číslu sexuálních partnerů, než má většina žen. Jen jste se rychleji než ostatní ženy stala dobrou milenkou.

Ptáte se mě, proč to bolí? Proč se tak užíráte? Proč prožíváte bolest, která už roky nemizí? Nevím. V obecné rovině lze říci, že představa vašeho ideálního já neodpovídá vašemu skutečnému já – to je zdroj celé řady vyčítání, kterými se lidé mučí.

Pomáhá buď změna přesvědčení či ideálů, které na sebe tvrdošíjně klademe (a tato změna může přijít třeba jako důsledek psychoterapie), či nějaká snaha těmto svým přesvědčením dostát. U vás jim ale dostát nemůžete směrem do minulosti, lze to jenom směrem vpřed.

Přál bych vám muže, se kterým můžete intimitu prohlubovat, poznávat vzájemné preference a těšit se z opakovaného sexuálního kontaktu založeného na respektu k sobě i druhému.