Příliš krásný vztah

Počátky bývají krásné, to všichni dobře známe. Euforie z toho, že jsme našli poklad, a k tomu konejšivý pocit opětovaného zájmu, který podporuje pocit vlastní sebehodnoty. Náš život dostává smysl, protože máme pro koho být. K tomu pracují v náš prospěch hormony. Co víc si přát! Problém je, že nic netrvá věčně.

Dříve nebo později přijdou první konflikty. A je to v pořádku! Nekonfliktní vztah neexistuje. Pokud sdílí ten nejintimnější prostor lidé, kteří nikdy nejsou naprosto totožní, přirozeně se objeví třecí plochy a témata, na kterých se neshodnou. Může jít o odlišné zájmy, potřeby, hodnoty… Pokud se rozcházejí zcela, vztah se rozpadá. I lidé, kteří jsou převážně kompatibilní, váží si jeden druhého, podporují se a je jim spolu dobře, však čas od času narazí.

Také ve vztahu se dál osobnostně vyvíjíme a naše tempo může být jiné než partnerovo. Do vztahu dále vnášíme prožitky, které získáme mimo něj. I ty má každý z nás odlišné. Občas kvůli tomu zažijeme pocit vzájemného neporozumění. Nebo přijdou momenty, kdy je náš protějšek v nepohodě, podrážděný, mrzutý, a v tu chvíli není zrovna příjemným společníkem. Můžete se divit, ale právě tohle jsou znamení, že váš vztah je v pořádku.

Vztahová bublina

Samozřejmě můžete zvolit jinou cestu. Lidé jí často kráčí nevědomky, vedeni strachem, který ani nereflektují. Můžete se konfliktům vyhýbat. A třeba i mít dobrý pocit, že je klid a máte se fajn. Může to i nějakou dobu trvat. Ale jak dlouho to vydržíte? A jak dlouho vydrží váš vztah, pokud jeho základ stavíte na popření reality?

Můžete se vzdát vlastní touhy nebo slevit z potřeb, které nejsou kompatibilní s partnerovými. To ale neznamená, že přestaly existovat! Spíše je to tak, že se někde střádají do zásoby. Jednou přijde poslední kapka. Z hořkých pilulek, které polykáte, se vám udělá špatně od žaludku. Třeba ani dlouho nebudete vědět proč.

Pokud se v dobré víře snažíte „neohazovat“ svého partnera vlastní nepohodou, může být efekt podobný. Pokud dáváte najevo jen půlku z toho, co prožíváte – jen to, co je „přijatelné“, dříve nebo později se začnete vzdalovat, protože přestanete rozumět tomu, co druhý prožívá. Na to těžké nakonec zůstanete sami. Zklamaní tím, že vám partner není oporou.

Poslední nekonstruktivní strategií je vybudování jakési idylické vztahové bubliny. Můžete jezdit na krásné dovolené, chodit na večeře, žít jeden pro druhého a mít pocit, že „zlo je tam venku“. Abyste se mohli dál opájet pocitem bezpečí – který je však tak křehký, když stojí jenom na vás dvou!

Nemáte šanci ošetřovat rizika zevnitř vztahu, pokud žijete v sebeklamu, že veškeré ohrožení číhá venku. Čím víc se odpojujete od reality, tím menší máte šanci ji jakkoliv ovlivnit. Může se u vás objevit pocit nejistoty, když vše sázíte na jednu kartu. Nebo jednomu či druhému začne být v omezeném prostoru bubliny úzko.

Skutečná hodnota a pevnost vztahu se projeví až tehdy, kdy čelíme překážce. Jak se vyvarovat zranění a poznat, jestli žijeme ve zdravém vztahu, nebo jsme na partnerovi závislí?

Kým je váš partner?

Jakou roli plní? Zkuste být k sobě upřímní. Má prostor být vedle vás sám sebou? Za jakých okolností jste se poznali a co vás k němu připoutalo? Jak moc (v kolika různých situacích) se znáte? Vyhýbáte se některým vědomě či nevědomky?

Možná je úplně jiný než váš otec nebo matka. Nebo bývalý. Možná to tak potřebujete a on intuitivně „plní vaše zadání” – ale s ním i vlastní vnitřní rezervoár nepohody plynoucí z popření sebe sama. Pokud máte pocit, že chybu nemá, mějte se na pozoru, nikdo takový neexistuje.

Proč máte tendenci si jej idealizovat? Idealizací se zavíráme ve svém vlastním světě a přestáváme vnímat realitu, jaká skutečně je – a jednou se můžeme divit, až se projeví. Což se dříve nebo později stane. Protože úplné sebekontroly nejsme schopni nonstop a ovlivnit mnohé z okolností, kterým jsme nuceni čelit, taky ne.

Proč vlastně druhého potřebujete vedle sebe? Aby naplňoval něco, co vám dlouho chybělo? Nebyli byste bez něj sami sebou, nedokázali byste sami se sebou žít? Ve vztahu bychom měli zůstávat proto, že se společně rozvíjíme, i skrze konflikty. Smrádek a teploučko single života by třeba byly pohodlnější, ale zároveň zahnívající.

Zdravé vztahy nestojí na tom, že nám protějšek plní potřeby, které sami naplnit neumíme, a pokud by odešel, náš život by se rozpadl na kousky. Taková odpovědnost je svazující a může vést k tomu, že se naplní přesně to, čeho se obáváme. Předpokladem zdravého vztahu je, že k sobě dokážeme být vzájemně otevření, respektující a podporující, i když to mnohdy není lehké.

Možná se ve vás po zodpovězení těchto otázek cosi rozechvělo, vnímáte vnitřní otřes. I to je v pořádku. Jestliže jsou základy vašeho vztahu křehké, máte možnost je zpevnit a začít vztah stavět na stabilnějších základech, pokud s tím začnete včas. Jak na to?

Mluvte spolu

O všem, otevřeně. To, co je pojmenované, vás nemůže nemile překvapit. Sdílení vám pomůže zorientovat se a to vám dodá pocit jistoty. Získáte možnost lépe se rozhodnout, kterou cestu zvolit, kudy jít a proč. Důležité je mluvit o všem, ale konstruktivně. Co si pod tím představit?

• Mluvte o tom, jak se v konkrétních situacích cítíte a co potřebujete.
• Uvědomte si, že vy i váš protějšek máte právo na vlastní prožívání. Prožívání je ničím nezpochybnitelné, děje se spontánně a ukazuje nám, co je pro nás důležité. Vyvarujte se proto jakýchkoliv výčitek a obviňování, nikam nevedou. To, že vy se v konkrétní situaci nějak cítíte, neznamená, že váš partner ji musí vnímat stejně. Kvalitu vztahu nelze hodnotit podle míry shody.
• Naslouchejte. Vyvarujte se slova ale, obhajování, vysvětlování. Zkuste jen poslouchat a brát to, co slyšíte, jako realitu. I když vám to neladí. Jedině to je partnerský přístup, jednání rovného s rovným.
• Důvěřujte svému partnerovi, že to s vámi myslí dobře. Že nedělá záměrně věci, kterými by vás mohl poškodit. Důvěra je základem vztahu, a pokud chybí, vztah neplní své funkce a reálně neexistuje, protože pak každý zůstáváme z velké části ve vlastní ulitě, která nás chrání.
• Připusťte vlastní zranitelnost a věnujte čas a pozornost všemu, co vás jako osobnost dokáže posílit. Pokud zapracujete na vlastní integritě, i svému protějšku pak dokážete být lepší oporou.

Není to jednoduché, být k sobě samému i vzájemně s partnerem zcela otevření. Konflikty, nebo lépe střety,  jsou ale realitou života. Můžeme hledat řešení naší vztahové nepohody všude možně, klíč ke změně je v nás. Pokud se dokážeme opřít o sebe, nepotřebujeme spoléhat na lešení, které nám poskytuje oporu zvnějšku. Je ale jakési nehezké, úplně ke stavbě nepatří, je dočasné a může zreznout.

Obdiv v nás vzbuzují naopak stavby velkolepé a odvážné. Jsou inspirativní. Jejich konstrukce nám dává pocit bezpečí a vnitřní uspořádání poskytuje klid. Každý z nás má možnost budovat svůj vlastní chrám a rozhodnout se, komu v něm poskytne útočiště. Pokud žijeme ve svobodném vztahu, můžeme druhému nabídnout azyl vždy, když mu není dobře.

Můžeme o sebe takto pečovat navzájem, aniž bychom museli skrývat vlastní zranitelnost a bát se, že nás za ni druhý odsoudí, že pro něj takoví, jací opravdu jsme, najednou nebudeme dost dobří. Až prostředí, které nám poskytuje příležitost vlastní limity nahlédnout, aniž by to bylo ohrožující, nám dává prostor růst.

Pevný vztah jsou schopné utvořit dvě svébytné, nezávislé osobnosti. Sádrokartonová příčka podepřená lešením bude vždycky křehká, i když ze strany, kde není vnější opěra vidět, mohou obě zdi působit stejně. S rekonstrukcí ale můžeme započít kdykoliv: základy lze zpevnit a pro stavbu příště použít odolnější materiál.