Přeučený introvert

Extrovertní rodiče by tedy neměli lámat hůl nad stydlivým potomkem ani ho násilím vystavovat mučivým zkouškám typu Zazpívej tetě, co jste se učili ve školce. Při vhodném zacházení se totiž může s věkem na spektru intro a extroverze posunout a překvapit. Ostatně plachost a stydlivost podle autorky nemusejí být známkou introverze ani vysoké citlivosti. Jsou to prostě tři nezávislé pojmy, které se u téže osoby mohou, ale nemusejí potkat. Takže kdo ví, jak to se mnou v dětství bylo…

Škola, základ traumatu

Velkou paseku v introvertově duši nadělá školní systém založený na srovnávání a zaměřený zejména na to, co se nepovedlo. Ovšem řada introvertů už do školy přichází s pocitem, že nejsou dost, zejména pokud se narodí extrovertním rodičům nebo mají společenské sourozence. Podobnou konstelaci jistě zažila nejen autorka knihy nebo já. Můj extrémně komunikativní a v dětství neodolatelně půvabný bratr měl jako dítě přezdívku Pan Příjemný. Já byla Bulibán…

Rozdílnost těchto dvou světů skvěle vystihla Betty MacDonaldová v knize Vejce a Já. Její extrovertní sestru ve školním časopise označili jako Pochodeň či Prskavku (záleží na tom, který máte překlad), zatímco k Betty připsali Vynikající studentka – upřímná přítelkyně. Ostatně extrovert by na slepičí farmě na samotě v horách nejspíš nepřežil ani měsíc. Díky, Bettynko, za humorný nadhled na životní trable, kde by spousta z nás bez něj byla!

Odlišné nastavení, jiné silné stránky

Podle výzkumů mají introverti v mozku vnímavější centrum strachu, takže jsou více soustředění na jistotu. V jejich autonomním (vůlí neovladatelném) nervovém systému je aktivnější parasympatikus zaměřený na klid. Obojí může být důvodem jejich potřeby nereagovat okamžitě a nad věcmi více přemýšlet. Jsou tu i další odlišnosti – zatímco mozky extrovertů jedou zejména na dopamin, u introvertů převažuje acetylcholin zodpovědný za koncentraci, paměť a učení.

Jana Neuwerthová Šmýdová z vlastní zkušenosti radí jiným introvertům zejména nebrat se tak vážně (zase jsme u Vejce a já) a nevytvářet domněnky, pokud mají pocit, že okolí se k nim chová chladněji než k oslnivým extrovertům. Měli by si být více vědomi svých silných stránek.

I když se zpravidla nestanou sociometrickou hvězdou, oni i jejich okolí mohou čerpat z promyšleného rozhodování, soustředěnosti, analytického myšlení a hlubšího ponoru. Navíc umějí lépe naslouchat a pozorovat. Vystačí si v klidu sami se sebou a zpravidla mají lepší písemný projev než ten mluvený. K jejich dalším silným stránkám patří vytrvalost, kreativita, empatie a nezávislost.

Docela dobrá nadílka, ne? Jistě vyváží i vyšší tendenci úzkostnosti, zvýšenou potřebu klidu a bezpečí, zaměření na detaily vedoucí až perfekcionismu, sklon k pasivitě a nerozhodnosti a často malou pozornost vůči vlastním potřebám. Většina introvertů nesnáší změny, má sklon k vyhýbavosti a obavám z konfliktů a vztahovačnosti. Ale i z toho zdánlivě negativního lze někdy vytěžit výhody a ve věcech, které nás limitují, se postupně zlepšovat.