Přerod ženy v matku

Přicházíme o svou pracovní pozici, postavení, příjem, kontakt s kolegy. Jsme samy doma s miminkem. A ačkoli používáme veškerý svůj um, vzdělání, schopnosti a dovednosti, vyzkoušely jsme rady odborníků, kamarádek i příbuzných a prostudovaly, co se dalo…, naše maličké je někdy nespokojené, rozladěné, smutné, pláče. Plakalo včera, pláče dnes a bojíme se, že bude plakat i zítra. A okolí se diví, že nezáříme štěstím. Co na to říct?

Náročná ovulace

„Období ovulace jako by vše prohlubovalo a všechny mé stesky a negativní emoce vyplují na povrch a umocní se,“ pokračuje Ela. „Každý měsíc je toto období cca pěti dnů velmi psychicky náročné. Nezvládám regulovat své emoce, mám chvilkami pocit, že se z intenzity emocí a vzteku zblázním. Tyto stavy se také odráží v péči o mé dítě, které v těch chvílích nemá k dispozici vyrovnanou matku. Když ovulace odejde, přejdou i tyto stavy a po zbytek cyklu včetně menstruace se cítím lépe.“

Život nás žen je od menarche po menopauzu určován cyklem. Každých plus minus 28 dní se střídají fáze menstruační, proliferační, ovulační a luteální, jež přinášejí mimo jiné i změny nálady. U některých z nás sotva patrné, u jiných velmi výrazné. Měsíc co měsíc, nahoru a dolů, takové za sebou jdoucí vlnky na hladině.

Jako nejnáročnější zpravidla prožíváme období několika dní před menstruací: typický premenstruační syndrom (PMS) přináší horší náladu, podrážděnost, iritabilitu… Naopak v období okolo ovulace býváme veselejší, chápavější a tolerantnější. Ela to však má nyní jinak. Můžeme spekulovat o drobných odlišnostech ve vyladění hladin hormonů, jež cyklus řídí a psychické prožívání v průběhu cyklu podbarvují. Také však může jít o odlišné čtení hormonálního naladění naší nevědomou psychikou.

Ovulace je časem uprostřed menstruačního cyklu, kdy se uvolní vajíčko. Aby mohlo být oplozeno, je třeba pustit k sobě muže velmi, velmi blízko. A příroda nás na to ladí: jsme veselé, lehkomyslné, tolerantní, naladěné na flirt a sblížení se. Na mužích si všímáme, v čem jsou zajímaví, přitažliví. Toho, co je na nich protivné a iritující, si stačí všimnout za týden až dva.

Ela však zažívá návaly vzteku, typické pro PMS, právě v období ovulace. Čím to? Endokrinolog by možná nalezl drobné změny v hormonálním profilu, já si vzpomenu na několik žen, které se mi svěřily se stejnou zkušeností. Když jsme probíraly jejich situaci, většinou říkaly, že by si velmi nepřály otěhotnět či při představě, že by přišly do jiného stavu, líčily neurčité, leč negativní pocity. Dvě z nich formulovaly vyloženou hrůzu z otěhotnění.

Pokud naše tělo a nevědomí vyhodnotí, že by těhotenství nebylo žádoucí, může to vést právě k podrážděnosti a vznětlivosti, jež nás vzdalují od „nebezpečného“ sblížení s mužem. Nevíme, zda je tomu tak i u Ely, nicméně její syn je ještě maličký a Ela popisuje, že se v roli matky necítí pohodlně. Z toho všeho můžeme odhadovat, že by další těhotenství v tuto chvíli nebylo z více hledisek žádoucí a není vůbec divu, pokud se její tělo takové možnosti podvědomě brání!

„Děsí mě, až to zase další měsíc přijde. Přejde to? Co mohu dělat?“ ptá se Ela. Ráda bych Elu uklidnila, že se to časem zlepší. Na roli matky si postupně zvykáme a zabydlujeme se v ní. Učíme se užívat si chvil, kdy je dítě v pohodě a my se s ním můžeme vyhřívat na sluníčku v parku, místo abychom seděly na nudné poradě v práci. Příjemné také bývá, když se nám podaří navázat pár přátelských vztahů s matkami v podobné situaci, s nimiž lze podnikat různé výlety a vzájemně si vypomoci.

Pokusila bych se přemýšlet tímto směrem: Co si mohu ve své nové roli užívat? Kdo a jak mi může ulevit, pomoci? Je někdo, kdo je pro mě v tomto směru inspirující?

Dále můžeme naději podpořit i z druhé strany: Fyzické, neurologické i psychické a sociální změny spojené s mateřstvím jsou nejintenzivnější v době, kdy je dítě maličké, a pak se vrací postupně zase zpátky. Ne úplně, ale o značný kus. Přestaneme kojit, děti rostou, prospí celou noc, rozvíjejí další vztahy a od nás se postupně separují… Naše tělo se stává opět naším tělem, mozek dosahuje předchozích výkonů, navracíme se ke své profesi, znovu navazujeme vztahy s kolegy, máme více času na sebe i na přátele.

Elo, věřte, že v následujících měsících a letech budete znovu nacházet sebe, jakou jste se měla ráda. A možná dokonce zjistíte, že to, co vám mateřství přináší, dokážete hezky propojit se svým starým já a mít se třeba ještě raději. Ze srdce vám to přeji.