Přenos jako klíč k pochopení vztahů
V terapii jde o setkání mimo pozemskou realitu. Celá místnost jako by vyletěla do čtvrté dimenze.
Redakce mě požádala o zamyšlení nad pravidly a etikou v psychoterapii. Začnu tím, že terapeut musí vedle znalosti své metody dodržovat pravidla, která se týkají jak léčebného procesu, tak i chování vůči klientovi. Pro tento článek vybírám pravidlo, které se mi jeví hned vedle zachování tajemství jako jedno z nejdůležitějších pro vytvoření bezpečí a důvěry psychoterapeutického vztahu. Jde o zákaz sexuálního sblížení terapeuta s klientem.
Hned v úvodu jsem se ale trochu zarazila. Jak to napíšu? Zřejmě se budu muset do tématu sama namočit. Půjde o témata a pocity, o kterých přemýšlím, ale málokdy o nich mluvím, natož píšu.
Začnu zeširoka. Terapeutické prostředí je mikrosvětem běžného života, kde se to různými emocemi jen hemží. Člověk tedy musí počítat s tím, že může dojít i na sexuální přitažlivost. Na rozdíl od klientů jsme my terapeuti v obraze. Tento proces jsme buď zažili na vlastní kůži ve své terapii, nebo o něm dobře víme. Kdo ne, dlouho svou profesi dělat nebude.
Přenos jako klíč k pochopení vztahů
Nejsem asi schopna čtenáře přesně zasvětit do tak složitého procesu, jako je vztah terapeuta a klienta. Partneři klientů si někdy představují sezení jako rande a žárlí. Ptají se: Proč tam chodíš? O čem si povídáte? Mně doma nic neřekneš. Někdy lidé přicházejí skutečně v době, kdy jim ve vztahu není dobře a nevědí, co s tím. Ženy často (muži také) nehledají v době nepohody doma někde jinde sex, ale blízkost a podporu.
Přicházejí si pro něco, co jim chybí: mluvit pouze o sobě, o strachu, obavách, o svém selhávání. Díky tomu, že se ujistí, uvolní, získají sílu, mohou pak dál ve vztahu fungovat. Klientka není v terapii ženou, matkou, dcerou, kamarádkou, ale jenom sama sebou v kontaktu s někým, kdo jí to umožňuje. V tom je terapie jedinečná.
Jak je to tedy se vztahem mezi terapeutem a klientem? Je terapeut přítel? To určitě ne. Důvěrník? Ano, dalo by se říct. Kontejner na naši nepohodu? Jak kdy. Jde o vztah určený jasným terapeutickým rámcem. Je tedy jiný než všechny ostatní vztahy. Terapeut s vámi nepůjde na kafe, nejde ho kontaktovat v jakoukoli dobu, ale na domluveném sezení vám bude plně k dispozici. Jen vám. Terapeutický vztah je velmi intimní.
Pozitivní přenos, který zde vzniká, je dán situací, ve které se člověk ocitá. Je plně přijímán, podporován, veškerá pozornost je soustředěna na něho. Psychoanalýza na přenosu sleduje oživení lásky k otci či matce. Jinak řečeno jde o navyklý způsob fungování v určitém prostředí, kdy jsou vztahy z minulosti prožívány v současnosti. V terapii je přenos důležitý, neboť umožňuje pochopit současné konflikty, které člověk ve vztazích zažívá.
Je důležité napsat, že v přenosu nejde o přesně stejný scénář z minulosti. Jde pouze o psychickou realitu – fantazie, pocity a nevědomá přání. Láska k psychoterapeutovi je láskou k někomu jinému než k terapeutovi. Objevují se fantazie získat terapeuta jen pro sebe, být pro něho výjimečný/á, „zvítězit“ nad ostatními pacienty, plně se mu oddat apod.
Všichni klienti jsou zvědaví, co terapeut cítí k nim. Tato zvědavost je také ovlivněna přenosem. Terapeut se do klienta zamilovat může, ale přejít k intimnímu sblížení je vyloučeno. Jakmile zjistí, že není schopen své city zvládat, musí odeslat klienta do péče jinému terapeutovi.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..