Představ si, co se mi zdálo

„Občas se ženě zmíním, co podivného se mi zdálo. Moc na to nereaguje. Zato malý syn se zajímá, chce znát podrobnosti, navazuje svými vlastními sny, někdy si nejspíš vymýšlí, ale nevadí to. Je to přirozené, máme to rádi, rozvíjí to myslím trochu otevřenost a důvěru. Manželku občas něco z mého sdílení snů pobaví, občas si raději něco nechám pro sebe, třeba sny, ve kterých se nám stane něco bolestného, ale možná zrovna tyhle podněty by byly pro rozvoj (nebo hojení) vztahu užitečné. Mohlo by pro nás být dobré, kdybychom si uměli povídat o svých snech?“ ptá se čtenář Marek.

Sen nelže

Když mě nezajímá sen druhého, nezajímá mě on, nebo jenom jeho či její sen? Ve snech se objevují lidé a skutečnosti z našeho každodenního života. Naši blízcí v nich vystupují buď jako části nás samých, které reprezentují, a/nebo vystupují i sami za sebe.

Když nám partner vypráví sen, obvykle neví, co znamená, chce se podělit o snový zážitek.

I sny partnerů se mohou proplétat, jako jejich životy. Chvíli mohou být jen o snícím, někdy vypovídat o společném vztahu. Ve snech se odráží partnerský život a v symbolické formě i problémy, které se ve vztahu řeší (anebo neřeší), ale zkrátka tam jsou.

„Jeli jsme proti proudu řeky… partner mi sahá na volant, kvůli němu jedu nebezpečně rychle, tj. nemohu řídit svůj život podle svých představ, zásahy partnera mě vedou proti proudu řeku (tok života) a do nebezpečných situací…“ Sen nelže, to jen my mu nerozumíme.

Když nám partner vypráví sen, obvykle neví, co znamená, chce se podělit o snový zážitek. Takové vyprávění obsahuje věci známé, sdílené z každodenního života, ale pak se tam objeví věci nečekané, neznámé až bizarní:

• „Byli jsme na chalupě… a pak to auto jelo po schodech nahoru.“
• „Jeli jsme autobusem a já jsem pak ten autobus táhl do depa… a pak se tam objevila moje babička, co už dávno umřela.“

Někdy je jednodušší nad snem partnera mávnout rukou „vždyť jsou to jen nesmysly“, než je brát vážně a dozvědět se tak něco o sobě, vzájemném vztahu nebo o partnerovi.

Pomoz mi porozumět

Jak říká Marie Louisa von Franz, sen nám ukazuje naše vlastní záda. Je tedy nesmírně těžké porozumět svým vlastním snům hned. Z časového odstupu se leccos jeví jasněji. A když svůj sen někomu vyprávíme, může nám to velice pomoci pochopit vlastní sen.

Vlastní záda nemůžeme zahlédnout bez cizí pomoci. Uvidíme je jen s pomocí odrazu v zrcadle. A ta zrcadla mohou být hned dvě. Jedním z nich je zrcadlo vlastní reflexe, když se sami zabýváme vlastním snem, a tím druhým skutečnost, kdy sen vyprávíme druhé osobě.

Přednáška 24. října 2024