Přechozené vztahy
Jste spolu ze zvyku, ze setrvačnosti, z nedostatku odvahy odejít? Je ve vašem vztahu ještě láska?
Když nás čas a vývoj vztahu donutí sundat růžové brýle, je to dobře. Začneme vidět náš protějšek reálně, bez příkras, takového, jaký opravdu je. Může to být důvod k ukončení vztahu, ale také to může být důvod k tomu začít konečně na vztahu pracovat, ne jen ho nechat plynout.
Lidé se vztahy zabývají každodenně a velmi často jsou v těžké životní situaci právě kvůli nim. Nikdy nevíme, co nás čeká a jakým směrem se náš vztah bude ubírat. Ale víme, že na to máme vliv. Na lásku musí být dva a na dlouhodobý vztah obzvlášť. Vztahy, ať už ty, které lidé prožívají, nebo ty, po kterých touží a které jsou pro ně z různých důvodů nereálné či nedostupné, velmi často přivádějí klienty do terapie.
Přirozenou tendencí člověka je být s někým. Žít partnerský život je něco samozřejmého. Je pro nás důležité naše životy s někým sdílet. Potřebujeme potvrzení, potřebujeme, aby nás někdo měl rád bez podmínek, prostě proto, jací jsme, a také potřebujeme nějakou jistotu.
To vše nám obvykle vztahy nabízejí. Ale nejen to. Jistě se najdou lidé, kteří se rozhodli pro samostatný život a dokonce si to užívají. Navzdory tomu i oni zažívají nějaké vztahy, ať už přátelské či partnerské, a také jich se přinejmenším v nějakém období života dotýkají témata se vztahy související.
Odložená zamilovanost
Lidé se v otázce partnerství nechali ovlivnit obdobím romantismu. Romantická láska se najednou stala nezbytným předpokladem pro funkční vztah, který má mít budoucnost. Bez vzájemné zamilovanosti nelze postavit stabilní vztah. Bez toho, abychom byli zamilovaní, není možné zplodit dítě či uzavřít sňatek a stvrdit tak společnou cestu životem.
Ale bylo to tak vždy? A je to tak všude na světě? Co domluvené sňatky a tzv. sňatky z rozumu? V takovém smyslu slova jde spíše o dohodu, smlouvu mezi dvěma lidmi, kteří více či méně dobrovolně zvolí partnerství se svým protějškem za účelem založení rodiny a plození dětí. I takové partnerské vztahy měly velkou tradici a nutně to nemuselo znamenat absenci lásky. Jde o vztahy založené na vzájemném respektu, kterému se často bylo třeba učit.
Na vztahu se pracovalo. Rodily se děti, manželé spolu žili a pracovali a poznávali se a nebylo neobvyklé, že po čase se do sebe zamilovali. Taková láska byla často stabilnější a trvalejší nežli ta romantická. V každém případě předpoklad, s jakým lidé vstupovali do vztahu, byl diametrálně odlišný od pozdějšího – do dnešních dnů platného – romantického pohledu na vztah s nutností lásky.
Tohle připomenutí nemá směřovat k nějakým závěrům, co je lepší a jak to má být. Jen mějme stále na paměti, že to všechno může být i jinak.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..