Praktické využití poezie
K čemu bylo Stevu Jobsovi studium kaligrafie a proč poezie není ztráta času.
Po smrti Steva Jobse se po internetu začal šířit jeho už dříve známý, ale v mnohém stále inspirativní projev na univerzitě ve Stanfordu. Bylo tam toho víc, co by stálo za zmínku, mě však zaujalo vyprávění o tom, co následovalo, když se rozhodl nepokračovat v předraženém studiu.
Další semestr, který měl už dopředu zaplacený, se Jobs náhle cítil velmi svobodný. Zaregistroval si jen ty předměty, které ho zajímaly, bez ohledu na jejich zdánlivou praktičnost nebo aktuálnost. Jedním z nich byla například kaligrafie.
Tento zdánlivě nesmyslný, neobvyklý předmět, se o deset let později ukázal jako velmi užitečný: „Kdybych nechodil na tenhle kurz, počítač Mac by neměl víc typů písma nebo proporčně rozmístěné fonty,“ vzpomíná Jobs.
Věci, které máme rádi
Z našeho příkladu můžeme odvodit, že pokud člověk dělá věci, které má opravdu rád, tyto aktivity dostávají často nový význam v úplně novém kontextu. Proč to funguje právě takhle?
Rozhodl jsem se nad tím trochu popřemýšlet. Nápověda přišla z nečekané strany. V knížce Magie a manipulace mysli známého iluzionisty a autora televizních pořadů (Kontrola mysli, Ruská ruleta a jiné) Derrena Browna jsem našel jednu velmi zajímavou mnemotechnickou pomůcku. Pochází ze starověkého spisu o řečnictví Ad Herenium od anonymního autora.
Princip spočívá v tom, že si věci, které si chci zapamatovat, ve své fantazii postupně umísťuji do důvěrně známého prostředí na reálné místo, kde mám důležité a emocemi nabité vzpomínky. Například do okolí mého bydliště v dětství.
Vyzkoušel jsem to. Metoda se ukázala jako obzvlášť efektivní i pro zapamatování cizích slovíček. Úspěch spočívá v propojení s mým osobním životem: čím pevněji zasadím podněty do celkového kontextu svého života, čím emocionálněji je propojím s pro mne důležitými osobami a místy, tím jsou pro mé vědomí důležitější a trvalejší.
K čemu jsou mi básničky?
Tento princip se v podstatě shoduje se známým psychologickým jevem sebereferenčního efektu, kterým se jako první zabývali psychologové Rogers, Kuiper a Kirken: to, co se týká nás samotných, se ukládá do paměti a mysli hlouběji a intenzivněji než jiné informace. Tyto informace jsou zkrátka zásadnější pro přežití a orientaci v životě.
Zdá se, že je opravdu důležité věnovat čas a energii činnostem, k nimž nás to vnitřně přitahuje. Už samotný fakt, že k nim máme citový vztah, že jsme si je vybrali, je předurčuje k tomu, aby je naše mysl zpracovala na úplně jiné úrovni než jiné informace. Pravděpodobně i z této komplexnosti zpracování pocházejí potom náhlá propojení a využití v jiných rozmanitých oblastech.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..