Pozor, křehké

S pojmem vysoce citlivý člověk alias HSP (Highly Sensitive Person) jsem se náhodou setkala na facebooku a byl to důležitý dílek puzzle, který v mé životní skládačce léta chyběl. Spousta věcí najednou začala dávat smysl.

Pozornost věnovaná vysoce citlivým osobám mě neskutečně potěšila – především proto, že sama mám k chladnokrevnosti Jamese Bonda asi tak daleko jako žížala k hroznýši královskému. Mimochodem, podle některých pramenů je James Bond reprezentantem typického psychopata, takže vlastně není tak úplně o co stát.

Zůstaneme‑li u filmových postav, jako hypersenzitivního vnímám majitele bystrých šedých buněk mozkových Hercula Poirota. Ne každý vysoce citlivý člověk je však podivín ani nemusí být génius v profesi, kde může zvýšenou citlivost a empatii využít. Tyto vlohy se hodí jak detektivům, tak umělcům, psychologům, koučům, pedagogům a vlastně všem, kdo se s nimi naučí zacházet. Což není až taková legrace.

Přemíra vjemů

Nemáte‑li představu, co vnímání vysoce citlivých lidí obnáší, vyjděte před dům a zkuste sledovat okolí očima různých osob, které znáte. Vy si dejme tomu všimnete, že Vomáčka zase bezohledně zaparkoval a že je čas pokosit trávu. Marii s fobií z klíšťat naskočí představa, kolik jich v té trávě asi bude. Pan Staněk zneklidní, že se blíží Brok, s nímž se jeho Armand zuřivě pere…

Věčně hladového Málkovic puberťáka udeří do nosu vůně bramboráku, nervózní Královou naštve metalový randál z přízemí a předsedkyni bytového družstva navíc to, že úklidová služba opět nezametla chodník. Uspěchaná paní Staňková zahlédne drbnu Kolomazníkovou a rychle zmizí za rohem…

Hypersenzitivní osoba zaregistruje většinu zmíněných věcí včetně toho, že Kolomazníková má mastné vlasy, že v domě přes ulici rachotí sbíječky, u chodníku páchnou popelnice a poklesl atmosférický tlak. K tomu začne dumat, co asi udělala paní Staňkové, že jí sotva odpověděla na pozdrav a uháněla pryč.

Se všemi těmito vjemy naráz se musí její mozek vypořádat, nějak je utřídit a zařadit. Zkuste podobný počet požadavků najednou zadat svému internetovému vyhledávači!

Další nálepka?

Možná si řeknete – další nálepka, na kterou se bude spousta neschopných lidí a „otravných hysterických neurotiků“ vymlouvat. Většina háespéček se však snaží přijít na to, co s nimi je, jak se zlepšit a otužit, případně jak se té „zatracené přecitlivělosti“ zbavit, získat přijetí od druhých a naučit se i přes pošklebky okolí sebeúctě.

Řada z nich zvládá nároky současné doby jen díky lékům a chorobopisy mnohých mají další „nálepky“: neuróza, panická ataka, sezonní afektivní porucha, úzkostná porucha, obsese, poruchy soustředění, hypochondrie, deprese, závislosti, hraniční porucha, ADHD či autismus.

Přitom nervová soustava hypersenzitivních lidí prostě jen jinak zpracovává podněty. Nejsou nijak „porouchaní“, ale jejich dlouhodobé střety s jinak vnímajícím okolím mohou ve výše uvedené problémy vyústit.

Osob s podobným nastavením je v populaci 15–20 %, což je málo na to, aby zbývající čtyři pětiny pochopily, jak jim to vlastně „běhá v hlavě“. Byli tady vždycky a stejně jako extrémně vnímaví příslušníci jiných živočišných druhů mimo jiné přispívali k ochraně tlupy, protože dokázali dříve vycítit nebezpečí.

Dar s vysokým úrokem

Osobami s citlivým vnímáním se od roku 1991 zabývá americká psycholožka Elaine N. Aron, na jejíchž stránkách si lze udělat test v angličtině. Její kniha The Highly Sensitive Person: How To Thrive When The World Overwhelms You se stala světovým bestellerem.

Česky vyšla mimo jiné publikace Rolfa Sellina Hypersenzitivní lidé mezi námi (dlužno dodat, že vysoce citlivý milovník češtiny může při četbě některých pasáží kvůli poněkud otrockému překladu trpět). Německý psychoterapeut a kouč tady vychází z osobních zkušeností s vysokou senzitivitou, kterou považuje za dar; pravda – občas danajský, případně takový, který se pořádně pronese.

Velmi vnímaví a často křehce působící lidé okolí nezřídka překvapí neohroženou reakcí v krizových situacích.

Jako všechno na světě má totiž i citlivost svou škálu a od určité míry může takto psychicky vybavený člověk přehnaně reagovat na podněty, jež jsou pro ostatní běžné. Vnímavá osoba si samozřejmě s větší pestrostí vychutná pozitivní vjemy, ale zaplatí za to stejně intenzivními negativními prožitky.

Podobně jako alergikovi po obyčejném bodnutí včelou hrozí zadušení, vysoce citlivému člověku mohou běžné hluky, pachy, změny teplot i psychické vjemy působit fyzické utrpení. Od okolí se zpravidla dočká výsměchu nebo peskování, že nemá důvod ke stížnostem.

„Šuplík“ nadepsaný HSP pochopitelně neskrývá jeden šroubek jako druhý, každý člověk je originál. Najdou se mezi nimi úspěšní a spokojení lidé, kteří dokázali vnímavost pojmout jako dar a plně ho zúročit, i nešťastníci, jež přemíra vjemů a střetů usmýkala. Velmi vnímaví a často křehce působící lidé okolí nezřídka překvapí neohroženou reakcí v krizových situacích.

Zajímavou podskupinou jsou tzv. High Sensation Seekers, kteří z velké citlivosti dokážou náhle přepnout do vysoce riskantního naladění, kdy si libují v extrémním riziku. Autor rozlišuje dva základní druhy zvýšené vnímavosti – vrozenou a získanou. Tu může způsobit prožité trauma nebo změna zdravotního stavu.

Ztráta kontaktu

Vysoce citlivé děti se většinou od narození setkávají s nepochopením a rozladou nejbližších a neustále jsou konfrontovány s tím, že oproti ostatním vnímají „divně“ a „přecitlivěle“. Nejčastěji slýchají požadavek nebuď přece taková citlivka, což vlastně popírá jejich povahu a nastavení.

Odmalička se tak učí nevěřit vlastním pocitům a přizpůsobovat se okolí. To jim díky zvýšené vnímavosti většinou skvěle jde. Zpravidla brzy začnou své reakce potlačovat a skrývat a vyčerpají tak velké množství energie. Působí to podobně jako antivirový program zpomalující počítač.

Přednáška 19. září 2024