Posedlost vzhledem

Tito lidé si potom neuvědomují rizika diet a různých zákroků, neboť dávají přednost vzhledu před vnitřní svobodou i za cenu bolesti. Obdiv zvenčí je lákavější než cítit se dobře, že jen tak jsou a jsou zdraví. Bohužel někdy jsou podobné celebrity ve společnosti předkládány jako vzor, a pokud má mladý člověk v nitru zaseté semínko pochyb o vlastní hodnotě, časem může rozbujet v pořádně košatou rostlinu zhoubných myšlenek.

Mladí lidé se pak cítí méněcenně, uzavírají se do sebe, a místo aby vnímali své pocity, řeší převážně to, jak vypadají. Místo naslouchání svému srdci začínají naslouchat a sloužit svému egu – hlasu, který jim našeptává: „Nejsi dostatečně atraktivní, dělej s tím něco.“ Člověk se pak například obléká dle nejnovějších trendů a ani si neuvědomuje, zda se tak skutečně oblékat chce. Ve zdravé míře je to běžný proces, kterým si prochází každý člověk. Tento článek se zaměřuje na případy, když už posedlost vzhledem zasahuje duševní zdraví.

Zrcadlo, pověz mi

Jestliže je někdo posedlý svým vzhledem, časem se může cítit bez nálady. Mohou se objevit deprese, uzavřenost, poruchy příjmu potravy, pocity nadřazenosti nad okolím, které střídají pocity méněcennosti. Vzniká také závislost na validaci od okolí – mladý člověk potřebuje hodnocení od jiných lidí, touží po obdivu. Po pochvale přijdou příjemné pocity a pak zas nastoupí vnitřní prázdnota, pocit bezcennosti.

Aby získal další ocenění, musí opět vyvinout hodně sil a vymyslet něco, čím opět zaujme. Začíná dělat věci, které by vnitřně třeba ani nechtěl. Může to být velmi vyčerpávající. Pokud bychom se zeptali jeho vnitřního já, jak mu je, asi by řeklo, že velmi strádá. Pokud bychom se jej zeptali, co by si přálo, mohla by to být například svoboda – přirozenost.

O tu člověk přichází, když touží být zajímavý, atraktivní pro okolí, a později se stává závislým na vnějším hodnocení. Začnou se objevovat myšlenky:

• „Co dalšího musím udělat, abych se líbil, líbila?“
• „ Když nebudu atraktivní, nikdo mě nebude mít rád. Zůstanu sám, sama.“
• „Jsem ošklivá. Jsem neschopný. Za nic nestojím.“

Nálada člověka se mění podle toho, zda dostal obdiv, či ne. Místo aby ovládal své emoce, emoce ovládají jeho a následně se stává jejich otrokem. Tento styl uvažování narušuje mezilidské vztahy. Někomu může dělat radost, že je „hezčí“ než jiný, nebo závidí krásu druhému. Do života se vkrádá soutěživost, rivalita, žárlivost, nepřejícnost, pocity méněcennosti, porovnávání se s ostatními, neboť vždycky nám bude někdo konkurovat. Je to nekonečný boj a trápení.

Povrchní vztahy

Jaké partnery a typy lidí oslovujeme a přitahujeme, když klademe přehnaný důraz na vlastní vzhled? Častým motivem tohoto vystupování je právě touha po pozornosti. Člověk si o ni říká a také ji většinou dostane. Jedná se však o pozornost od lidí, kteří jsou vnitřně nastavení na podobné hodnoty – vzhled, úspěch, navazování povrchních vztahů, někdy může jít o sexuální zájem.

Pokud si například muž najde partnerku výhradně na základě fyzické přitažlivosti, aniž by poznal vnitřně, jaká je, vztah velmi často končí, jen co odezní zamilovanost. Opět je třeba hledat nový protějšek. I kdyby si člověk vybral ten nejkrásnější, po nějaké době se zákonitě „okouká“ a začne dotyčného nudit. Často přijde nevěra, neboť v těchto principech je nahraditelný kdokoliv.

Vztah nebyl založen na lásce, ale na profitu. Velkým strašákem pro partnerky podobných mužů bývá stárnutí a mateřství, obecně ztráta přitažlivosti. Někdy se až křečovitě snaží udržet si partnera manipulací, pomluvami ostatních žen, rivalitou, návštěvami estetických chirurgů, snahou o vylepšování sexuálního života. Strach z opuštění vyčerpává a život je spíše nešťastný, neboť z člověka se stal otrok nejen vlastního ega, ale i ega partnerova.

Dalším častým vztahovým modelem je, když mladý muž, který si nevěří, naváže vztah s dívkou či ženou kvůli tomu, že je velmi atraktivní, ona si je toho vědoma a využívá svou krásu jako nástroj pro manipulaci. Tito muži dělají všechno pro to, aby je jejich dívka neopustila. Ženy jim pak mnohdy dávají najevo svou povýšenost, partnera si neváží, vydírají ho.

On pak dělá cokoliv, aby ji neztratil. Svou dívku si udržuje například nakupováním drahých dárků, platbou různých dovolených, odvozem kamkoliv a kdykoliv. Mladý muž si sám sebe neváží a slouží svému egu, místo aby tomu bylo naopak. Partnerce se přizpůsobuje, protože si říká: „Ona je víc než já, protože je krásná, úspěšná, a já mohu být rád, že se mnou vůbec vydrží.“

Lidé, kteří jsou citově deprivovaní, touží po obdivu a po uznání, a tak jsou snadno zneužitelní v tom, že jim mnohdy stačí lichotky. Neuvědomují si, jaké osoby k sobě přitahují ani jejich záměry.

Touha líbit se

U citově deprivovaných dívek, kterým chybí pozornost rodičů a jsou často terčem přehnané kritiky, se mohou objevit pocity méněcennosti. Dívka si pak začne tento pocit kompenzovat venku, například tím, že se začne vyzývavě oblékat. Sice tak dostane spoustu komplimentů a mnoho mužů ji bude obdivovat, ale pouze kvůli vzhledu, ne pro to, čím je. Citově deprivovaný člověk to většinou nepozná, bude mít radost, že ho někdo obdivuje.

Někdy mladé slečny a ženy mají mylné domněnky o tom, že pokud budou dostatečně přitažlivé, krásné, získají díky tomu tu pravou lásku, „prince na bílém koni“. Takto to však nefunguje. Pokud žena hledá lásku tímto způsobem, většinou začne přitahovat člověka, kterého zajímá právě zevnějšek – bude to obdivovatel jejího těla, krásy, nikoliv jejích vnitřních kvalit.

Většinou tyhle vztahy nevydrží, neboť jsou stavěny na bázi povrchnosti a mladá žena je pak překvapená, když se její princ promění v sobeckého, nelaskavého muže. Jakmile tito lidé dostanou, co potřebovali – sex, kontakt se zajímavým člověkem či jiné benefity, časem jejich zájem opadne a jdou lovit novou kořist, neboť vždycky se najde někdo hezčí, vyzývavější.

Kdo nehledá vztah, nemá problém partnera vyměnit jako nějakou věc, neboť se k němu nevztahuje a chybí zde cit. V případě, že žena „ulovila“ obdivovatele na svou krásu, zpočátku budou vypadat jako úžasný pár ze žurnálu, kde podobné případy vídáme. Oba působí šťastně a dokonale. Co přijde, až opadnou hormony zamilovanosti?

Ani kdybychom měli toho nejkrásnějšího partnera či partnerku na světě, nepomůže to ke spokojenému vztahu. Neboť v podvědomí těchto lidí nebývá, že hledají vztah proto, že touží mít někoho rádi. Většinou tam je: „Musím mít krásnou ženu, úspěšného muže, to mi přinese štěstí.“

Není zde touha pomáhat, chránit, pečovat, milovat druhého. V těchto případech je motiv egocentrický: partner má sloužit pro uspokojování a naplnění potřeb, které danému člověku chybí. Jenže touto cestou radost ze života nepřichází. Tito dva lidé si ve skutečnosti vzájemně doplňují to, co jim vnitřně chybí (například obdiv, pozornost). Pokud chceme být opravdu šťastní, je třeba začít od sebe.

Je důležité nalít si čistého vína a přiznat sám sobě, proč chci tohoto člověka. Někdy může být užitečné položit si otázku: „Mám dotyčného opravdu rád/a, nebo mi jde o získání benefitu?“ Tohle je velmi těžké si přiznat. Ale je to něco, na čem se dá stavět. Na iluzi se stavět nedá.

Krůčky k hledání zdravé míry

Pokud člověk chce, aby mu bylo lépe, nepomůže si tím, že vylepší svůj vzhled, získá toho nejatraktivnějšího partnera a bude konečně šťastný. Zkuste popřemýšlet o těch, kteří toho dosáhli. Jsou šťastní? Většinou to tak pouze vypadá.

Pokud chce být člověk, který se zmítá v tomto kruhu, opravdu šťastný, tak bych doporučila vystoupit z toho úplně. To znamená učit se mít jiné hodnoty. Zkoušet se po malých krůčcích vzdalovat od povrchního světa a přibližovat se ke svému nitru. Pár tipů:

• Zkuste snížit nároky, které na sebe máte.
• Učte se radovat se z maličkostí.
• Nebuďte na sebe tak přísní.
• Přestaňte soutěžit s ostatními lidmi.
• S nikým se neporovnávejte.
• Neřešte, co si o vás druzí myslí – důležité je, jak se cítíte vy.
• Zkuste si dovolit být nedokonalí.
• Dávejte energii vztahům, které jsou upřímné a stojí vám za to.
• Nepřiživujte toxické vztahy.
• Budujte své sebevědomí na sobě, ne na druhých lidech přes rivalitu a soutěživost.
• Učte se dělat věci pro sebe – dělejte si radost.
• Obraťte se dovnitř k sobě a hledejte, co vás vnitřně naplňuje.
• Objevujte své kvality.
• Někdy pomáhá sám sebe pozorovat v různých situacích, kdy vám jde o získání benefitu například předváděním se, a nachytávat se u toho.
• Jestliže si začnete uvědomovat své chování, máte z části vyhráno.

Možná přestanete být zajímaví pro okolí, ztratíte popularitu, možná vámi začnou lidé s povrchním posuzováním světa opovrhovat, ale vy budete šťastní a svobodní. Neboť tento styl života je trápení na dlouhou trať. Přináší jen bolest, disharmonické vztahy, soutěživost, nevraživost, rivalitu, manipulaci, pomluvy za účelem zneškodnit „konkurenci“.

Pokud člověk tento styl života opustí, otevřou se mu nové dveře do nového světa. Nepotřebujete nikomu nic dokazovat, neřešíte, co si o vás kdo myslí, nebojíte se chybovat. Máte upřímnější vztahy, neboť jsou založeny na hlubších principech, například na citu, lásce. Když budete citliví sami k sobě, budete umět i rozpoznat záměry lidí okolo vás. Díky tomu si pak můžete najít do života ty správné parťáky, a nikoliv někoho, kdo z vás má prospěch.