Porodní bolest a radost

V reakcích na můj minulý článek se objevila otázka, proč v souvislosti se svými porody nepíšu o bolesti. A tak jsem o tom začala přemýšlet.

Mám v sobě donošené dítě, svoje první. Břicho tuhne čím dál víc. Každou chvíli. Vlastně pravidelně. Tuším, že porod začíná, i když kontrakce zatím nejsou bolestivé. Balím tašku do porodnice (vím, že jsem měla mít dávno sbaleno). V porodnici potvrzují, že rodím, zatím začátek – můžu jet ještě domů, mají málo míst. Do tramvaje se mi ale s kontrakcemi nechce, auto nemáme. Tak se jdu projít. Kupuju si svačinu, navštěvuju kamarádku.

Porodní bolest není zlá. Právě ona rodící ženu vede, pomáhá zaujímat nejvhodnější pozice a polohy, koncentruje.

Původně jsem se chtěla procházet ještě déle, kontrakce jsou však stále náročnější a bolestivější. Musím se při nich zastavit, opírám se o dům. Jedna paní se mě ptá, jestli něco nepotřebuju. Ne, děkuju. Nicméně se raději vracím do porodnice. Prý to pokročilo, už si mě tam nechají. Jsem ráda. S vděčností si lehám.

Teď už si mě kontrakce žádají celou, už bych těžko balila či někam šla. Nemám pomyšlení ani na nějaké poskakování na míči nebo něco podobného. Jen se zavřenýma očima ležet a nechat veškerou energii břichu.

Příčiny a smysl porodní bolesti

Není bolest jako bolest

1. doba porodní: otevírací fáze Děloha se stahuje, aby se otevřelo její hrdlo. Bolest je způsobena tlakem na nervy probíhající mezi svalovými vlákny. Některé ženy ji přirovnávají k bolestivé menstruaci.

2. doba porodní: vypuzovací fáze Převládají bolesti porodních cest, jimiž se plod dere na svět. Jsou důsledkem rozpínání pochvy a hráze a tlakem procházející hlavičky na okolní tkáně. Bolest je popisována jako palčivá, některé ženy ji hodnotí jako nejhorší, jiné uvádějí, že ji necítily, nebo si ji nepamatují.

Přednáška 24. října 2024