Pořád jsem to já: Alzheimer zblízka

Film Pořád jsem to já je pro Julianne Moore dokonalou zakázkou. Je dokonalou kombinací hollywoodského dojáku a nezávislého artového dramatu, spojuje tedy obě polohy, mezi kterými herečka oscilovala celou svou kariéru.

Hrála v žánrových popcornech jako Tělo jako důkaz s Madonnou nebo Nájemní vrazi s Banderasem a Stallonem, ale silné jméno si vytvořila hlavně díky ikonickým titulům jako Big Lebowski sourozenců Coenových nebo prostřednictvím spolupráce s režisérem Paulem Thomasem Andersonem (Hříšné noci, Magnolia). Stala se ikonou gay kinematografie (Děcka jsou v pohodě), přitom žije slušňácký život vdané padesátnice se dvěma dětmi.

Všechny tyhle linie vedou k tomu, jak skvělá v Pořád jsem to já je. Hraje mámu dvou dcer a syna, šťastně vdanou manželku, uznávanou profesorku lingvistiky na prestižní Columbia University. Jenže Alice, jak se její postava jmenuje, se začne ztrácet sama sobě. Alice například jednoho dne běží po své rutinní trase po Manhattanu – a najednou neví, kde je. Diagnóza je nelítostná: alzheimer.

Ještě nad hladinou

Stejně jako film spojuje mainstreamový způsob vyprávění s komornějšími momenty, nabízí i kombinaci slzopudných momentů s klinicky přesným popisem choroby. Film je vyprávěný chronologicky, poměrně stroze, v sérii epizod. Procesně je trefný, očima neuhýbá: skvělá je například už jedna z úvodních scén, v níž se díky rodinné anamnéze o Alici dozvíme všechno, co potřebujeme (manžel, děti, o matku a sestru přišla při autonehodě, otec alkoholik zemřel na cirhózu). Jde o monolog, lékaře při něm nevidíme, což k síle scény přidává; škoda, že v zrcadlovém výjevu o pár desítek minut později už stejný postup použitý není.

Alice prostě sestupujue po schodech nemoci a sama sebe nahlíží ve dvojicích příbuzných scén. V úvodu má přednášku na UCLA (mluví mimochodem o tom, jak si malé děti mezi 18 měsíci a dvěma a půl roky osvojují nepravidelná slovesa v minulém čase), v pokročilejším stadiu drží řeč o průběhu své choroby. Ráda hraje na mobilu scrabble, později telefon používá k tomu, aby dokázala pořád být ona: každé ráno sama sobě odpovídá na otázky jako “jak se jmenuje tvoje první dcera”, aby se přesvědčila, že se ještě drží nad hladinou zapomnění.

Co se bude dít, když vaše blízké postihne Alzheimerova nemoc? Jaká je pravděpodobnost, že vás jednou čeká stejná diagnóza? Odpovědi nabídla na Festivalu Psychologie.cz PhDr. Martina Krynská: Alzheimerova nemoc v rodině

Přednáška 24. října 2024