Pomalé štěstí

„Hurá, budeme se koukat na pohádku!“ jásal syn v kempu, kam jsme dorazili v rámci našich prázdninových výletů. Označit toto dílo z Disneyho dílny pojmem pohádka byl pro mě samo o sobě problém, ale ještě více jsem nevycházela z údivu při zjištění, že spád děje a frekvence střídání záběrů je téměř mimo moji schopnost vnímání. Po dvou minutách jsem se zarazila a marně snažila zrekonstruovat, co vše se ve filmu událo. Nešlo to.

Tak jsem zbytek promítání strávila úvahami, zda toto tempo mohou zvládat naše děti, nebo jsou už i filmové pohádky jedním z prostředků, jak je uvádíme do reality naší doby – stejně jako ve filmu musíme i v životě vybírat z nepřeberného množství podnětů jen malý zlomek z nich, ideálně přesně ten, abychom pochopili hlavní dějovou linku. I když právě poznat hlavní děj našeho života je někdy velmi obtížné.

Naše schopnost orientace v tomto zrychleném běhu času nerozhoduje o tom, zda si najdeme vhodného životního partnera a jestli to bude brzo.

Dobré věci přicházejí pomalu

V rychlosti dnešního světa jsme si museli zvyknout na fakt, že nám mnoho věcí uniká. Děti mají stále častěji problémy s koncentrací pozornosti, na dospělých se vše podepisuje zvýšenou mírou stresu a nervozity. Ještě jednu důležitou vlastnost nám ovšem rychlost doby bere, a tou je trpělivost. Proč na něco čekat, když jde dnes všechno prakticky hned.

• Chci koupit něco, co běžně v obchodech není k sehnání? Najdu si to na internetu a do tří dnů to mám doma.
• Potřebuju se spojit s někým, kdo bydlí na druhém konci světa? Stačí připojit se na skype.
• Potřebuju se ujistit, že mám spoustu kamarádů? Spočítám své přátele na facebooku.

Jsou ale věci, které hned nejdou. Bohužel ty, které se nás bytostně týkají mnohem více. Naše schopnost orientace v tomto zrychleném běhu času nerozhoduje o tom, zda si najdeme vhodného životního partnera a jestli to bude brzo. Nerozhoduje o tom, jak rychle se nám podaří počít dítě a jestli bude šťastné, ani o tom, zda budeme zdraví a jak dlouho budou žít naši nejbližší.

Zkuste se zaměřit na to, co vám uniká ve vztazích s lidmi kolem vás. Kolik toho víte o těch, se kterými bydlíte?

Právě v těch chvílích, kdy jsme nuceni se zastavit, nastává největší problém. Ze zátěžové situace, kterou bychom za jiných okolností zvládli, se najednou stane spouštěč širšího spektra problémů, které jsme dlouhodobě přehlíželi.

Zároveň na sebe obvykle tlačíme i s rychlostí řešení našich problémů, což jde mnohdy jen stěží, vzhledem k tomu, jak dlouho jsme je nechali růst. Z krize „obyčejné“ se tak stává krize existenciální. Krize, která je spojená s naším životním tempem a s prázdnotou bytí.

Prostor pro trpělivost

Přednáška 24. října 2024