Pomalá sebedestrukce

Hned po dokončení střední školy jsem se dostala do kolotoče, ze kterého se pokouším dostat už více než pět let. Vše začalo experimentem s kokainem a pervitinem, který pro mě byl do té doby naprosto neznámý. Občasné užívání drog a práce za barem k sobě neoddělitelně patřily a závislost na sebe nenechala dlouho čekat. Život pro mě byla jedna velká párty.

Po více než dvou letech jsem silně pociťovala fyzické i psychické následky drog. Přechodila jsem dvě toxické psychózy a nedlouho po tom jsem dobrovolně nastoupila na léčení v psychiatrické léčebně. Diagnóza: toxická psychóza s příznaky schizofrenie, emoční mánie a úzkostné poruchy. Také jsem bohužel měla pozitivní test na HIV.

Pobyt v léčebně mi prospěl a díky užívání léků jsem přibrala a fyzicky se zotavila. Po dvou měsících jsem si již připadala se svými 62 kilogramy moc tlustá a léčbu jsem bez konzultace s lékařem přerušila. Následující tři čtvrtě roku pro mě bylo v malém městě mučení a ztrácela jsem jakoukoli motivaci k čemukoli. Nevěřila jsem, že bych mohla žít s HIV plnohodnotný život, a vše pro mě bylo ubíjející.

Tam a zase zpátky

Vrátila jsem se tedy do velkoměsta a po několika dalších měsících jsem se vrátila k nočnímu životu a občasnému užívání drog. K sexuálnímu životu jsem přistupovala zodpovědně. Nějaký čas uplynul a znovu se začaly objevovat psychózy. Omezila jsem drogy na jednu až dvě dávky za měsíc. Užití vždy předcházelo střední nebo větší množství alkoholu.

Kvůli nedoléčeným psychickým poruchám jsem měla velmi nepříjemné „dojezdy“, a tak jsem je také přebíjela alkoholem. Po užití vždy následovaly pocity viny a sebepřesvědčování, že už to nikdy nechci udělat. Někdy mi i po malé dávce trvalo několik dní, než se můj mozek vzpamatoval a začal vnímat realitu v mezích normálu.

Názvy z psychiatrického arzenálu navozují dojem onemocnění nebo poruchy, pro niž existuje jediné řešení: povolat někoho zvnějšku, kdo je vyléčí nebo odstraní.

Po nějaké době jsem si našla přítele, kterého jsem hned obeznámila se svým zdravotním stavem. S ním jsem dodnes. Problém je, že i on je psychicky závislý na pervitinu, a proto je těžší odolávat a žít spokojený život. Kvůli finančním problémům jsem před rokem začala vykonávat práci konzumentky a tanečnice v striptýzovém podniku. Psychicky mi tato práce ale nesedí a ničí mě. Proto ji také nemohu vykonávat v střízlivém stavu.

I když jsem nějaký čas bez drog (měsíc), pociťuji velkou psychickou zátěž a podle mého názoru se mi schizofrenie rozvinula. Nepociťuji některé emoce a nemohu je vyjádřit, také nemohu brečet. Ráda bych měla klidnou práci a život bez stresu, ale kvůli finanční situaci si to prozatím nemohu dovolit.

I když už nechodím na párty a drogy užívám jen málo, pořád mi přetrvává psychická závislost, a proto nikdy nevím, kdy to zase „zvorám“. Obávám se jak o své fyzické, tak duševní zdraví. Mám strach, že se z tohohle kolotoče nebudu moci dostat, protože mi ten rok už připadá jako věčnost a mám pocit, že nikam nepostupuji.

Mým jediným cílem je zbavit se závislosti a srovnat svou psychickou stránku tak, abych byla schopná vykonávat normální zaměstnání a žít běžným životem. A zároveň pomoci přítelovi, protože s ním chci svůj život sdílet.

Přednáška 24. října 2024