Podivné pohodlí problémů

Velmi často své problémy neřešíme, protože je jednodušší nechat je být. V podstatě děláme, že nejsou. A ony se vytrvale připomínají. Neřešíme je, protože nám to přijde namáhavé nebo bolestivé.

Pokud se s něčím delší dobu trápíme, taky přesně víme, co nastane. A to poskytuje jistotu. Nemluvě o tom, že díky svým problémům a těžkostem získáme alespoň nějakou pozornost. Zejména pokud se s nimi svěřujeme a řešíme je s ostatními.

Nevěříme, že by nám lidé věnovali pozornost jenom kvůli nám. Nevěříme, že jsme pro ně zajímaví a stojí o nás. Budeme tedy celoživotně „neúspěšní“.

Každý z nás se v životě dostane do situace, ve které si sám neumí poradit. Záleží však na nás, jak reagujeme. Často hledáme pomoc u druhých, kteří nám pomoci ani neumí. Svěřujeme se jim, stěžujeme, litujeme se. Očekáváme od druhých, že nám pomůžou nebo nás aspoň vyslechnou. Myslíme si, že je to jejich úkolem, nebo dokonce povinností. Často po nich vyžadujeme naplnění potřeb, které se nám nepodařilo naplnit v dětství. Myslíme si, že na to máme právo.

Budeš si se mnou povídat?

• Když s někým řešíte své problémy, řeknete mu, co po něm chcete?
• Může vědět, že vám jde o to, aby vás pouze vyslechl. Nebo očekáváte, že porozumí tomu, co potřebujete, a nabídne vám pomoc?
• A proč vůbec máte potřebu se svěřovat? Zdá se vám váš problém neúnosný, příliš veliký? Cítíte se bezradně?

Možná by bylo fajn hledat řešení. Nechci tím říct, že bychom neměli mluvit o svých trápeních. Jen si být vědomi toho, co od druhých požadujeme a jestli je to vůbec přiměřené. Zdali nám to mohou poskytnout. A jestli jim dáváme prostor třeba nás i odmítnout.

• Případně neumíte o pomoc požádat vůbec, a tak „tiše“ trpíte. Způsobujete svým trápením utrpení ostatním?
• Očekáváte, že okolí by mělo vědět, jak špatně se máte? A když se jim to zrovna nepovedlo, tak jim to pěkně nandáte?

Pokud máme zakořeněné, že pozornost dostaneme pouze tehdy, když máme problém, budeme se v životě opakovaně dostávat do takových situací. Budeme je podvědomě vyhledávat a přitahovat. Je to logické: jsme‑li přesvědčeni, že je to jediný způsob, jak dosáhnout pozornost, přece bychom se o něj nepřipravili.

Nevěříme, že by nám lidé věnovali pozornost jenom kvůli nám. Nevěříme, že jsme pro ně zajímaví a stojí o nás. Budeme tedy celoživotně „neúspěšní“, vyhledávající problémy. Prostě oběti. Nechceme být odvrženi, opuštěni. A tohle je nejspíš jediný způsob, který známe, který vede k pozornosti a „lásce“.

Potřeba pozornosti, lásky a porozumění je přirozená věc, po které toužíme všichni. Je vyrábění problémů, stavění se do role oběti opravdu způsob, kterým je chcete získat?

Problém jako sociální kapitál

Problémy máme i proto, že je neřešíme. Setrváváme v nich, protože je nám v nich „dobře“, živíme je, prohlubujeme. Třeba právě tím mluvením o nich, stěžováním si. Málokdy to totiž vede k řešení. Taky jste možná slyšeli, že „život není bezstarostný, není lehký, život je boj“. A tak se tím podvědomě řídíme.

Ostatní přece také mají problémy. A tady narážíme na další věc. Oni je mají – kdybyste je vy neměli, co byste měli společné?

Když něco v životě nejde hladce, tak to tak prostě můžeme brát a hledat řešení. A nebo to můžeme analyzovat, mluvit o tom, stěžovat si a tím v podstatě nepříjemné pocity prohlubovat.

Někdy nám přinesou naopak výjimečnost. Takový problém nebo těžkosti, jako mám já, nemá nikdo jiný. Jsem prostě výjimečný. Nikdo ještě nepřišel na to, jak to léčit, jak si s ním poradit. A pokud se nám to podaří, říkáme: „Já jsem skvělý, já jsem to dokázal. Nikdo jiný to ještě nedokázal.“ A tak problémy (podvědomě či vědomě) vyrábíme, abychom si potvrdili vlastní výjimečnost či schopnosti.

Poučit se a jít dál

Jak z toho všeho ven? Uvědomte si, jestli vám vaše situace přináší nějakou výhodu. Jestli o něco nepřijdete, pokud byste z ní odešli a své problémy vyřešili. A pokud zjistíte, že ano – je to opravdu způsob, kterým chcete dosáhnout žádaného výsledku? Nebo s tím chcete něco udělat a hledat zralejší způsob naplnění svých potřeb?

Jako problém označujeme situaci, se kterou si neumíme poradit, kterou neumíme lehce a jednoduše vyřešit. Hovoříme tedy o našem vnímání této situace. O našem postoji k ní. A o tom, jak o sobě ve spojitosti s ní přemýšlíme.

Využívejte celý web.

Předplatné