Pod pantoflem

Tento typ vztahu vyhledávají ženy, které jsou spíše chladné, direktivní a netolerantní. Brzy o všem rozhodují, všechno určují, potřebují si prosadit své a ignorují partnerovy potřeby. Často k muži přistupují jako k někomu, kdo je neschopný, spíše ho shazují, neberou ho jako sobě rovného.

Muži, které podobné partnerství přitahuje, bývají spíše jemnější. Ustupují, podřizují se, mnohdy se snaží dělat pro svou ženu první poslední – doufají, že když udělají tohle a ještě támhleto, jejich drahá polovička bude konečně šťastná.

A bude? Většinou to tak nebývá, neboť daná žena chce podobně jako manželka rybáře ze známé pohádky víc a víc. Je stále nespokojená, hledá chyby na partnerovi a ten se pak cítí ještě víc nedoceněný. Někdy si pak snaží zvýšit sebevědomí únikem do práce, alkoholem, milenkou, flirtováním, předváděním se, soupeřením.

Žena pak začíná být na svém partnerovi více závislá, ale neváží si ho. Může si najít milence, který jí vyhovuje na sex a rozptýlení, zatímco partner slouží jako jistota, čeká na ni doma a poslušně vykoná vše, co si „milovaná“ žena přeje. Ani jeden není svobodný a šťastný, ale oba mají často strach z takového vztahu vystoupit nebo ho zkusit narovnat.

Nezdravý a zdravý vztah

Oba se bojí, že ztratí zázemí a jistotu, neboť ze vztahu svým způsobem profitují – dodávají si vzájemně falešný pocit jistoty, že tam pro ně někdo je. Ve skutečnosti se ale o žádnou jistotu nejedná. Jak může být jistota nevěrný partner, nebo partner, který vás zneužívá? Tento vzor je velmi rozšířený a v Česku vzniklo na nefunkční vztahy nesčetně vtipů:

• „Tak jsem slyšel, že ses oženil?“ „No jo, už mě nebavilo vysedávat po hospodách.“ „A co teď?“ „Teď už mě to zase baví.“
• Student herectví píše domů: „Už jsem dostal i první roli – hraju ženatého.“ Otec mu odepisuje: „Neboj, časem dostaneš i roli s textem.“

V těchto vztazích si dotyční neváží sami sebe. Pak si nelze vážit ani partnera, protože nevíme, kde jsou naše hranice. Jistotu může dospělý člověk čerpat sám v sobě nebo posléze ve vztahu, který je založen na opravdové lásce a hlubokém citu, nikoliv nenaplněných potřebách a závislosti. Do vztahu vstupuje, protože chce, nikoli protože potřebuje, aby se o něho druhý postaral.

Ve vnitřně svobodném vztahu, kde si každý z partnerů může dovolit být sám sebou a takový, jaký je, i slabý nebo s neúspěchem, láska časem roste a nehrozí, že vás partner zradí, protože jste mu přestali poskytovat výhody. Stabilní člověk si váží svého života, své svobody a většinou by nepřistoupil na to, že by se podřizoval někomu, koho potřebuje a nemá k němu city. 

V nezdravém vztahu ženy žijí a spí se svým partnerem mnohdy jen s velkým odporem, protože ho nechtějí ztratit. Muži se cítí vyčerpaní, protože nevědí, čím by svou ženu zaujali, aby je konečně měla ráda. Stabilní člověk tohle nedopustí, protože má rád sám sebe, cení si své energie a času, zvažuje dobře, do čeho jej vloží.

Kořeny dominantního chování žen

Pojďme se podívat zpátky do dětství, jak může výchova tvarovat člověka k těmto vzorcům chování. Začnu u žen. Jedním principem je rozmazlování, kdy rodiče vychovávají dcerku, jako by byla princezna. Holčička je pro rodiče velikou chloubou, vše, co udělá, je dokonalé. Když pláče, že chce koupit hračku, rodiče jí hned vyhoví, když zapláče, že ji hračka nebaví a chce novou, dostane ji.

Rodiče si nechávají překračovat své hranice a dítě začne určovat pravidla jim, místo aby tomu bylo naopak. Učí se, že je v pořádku, když si rodiče sami sebe neváží. Dívka tak získá pocit, že okolí tu je jen pro ni. Časem se takto začne vztahovat k druhým a v dospělosti k partnerovi: „Já jsem někdo a ty se o mě musíš starat.“ Těmto ženám ve vztahu často nejde o to, jaký je muž uvnitř, ale jaký benefit jim přináší. Jsou schopny vztah lehce vyměnit za jiný, který bude výhodnější.

Dalším negativním výchovným vzorem je příliš tvrdá výchova ze strany otce nebo matky. Tyto dívky se dokázaly rodičům vzepřít a bezohledné jednání si nenechaly líbit, ale došlo k identifikaci s agresorem: samy začnou mít potřebu kontroly nad svým okolím. U některých to může být z podvědomého strachu, že by někdo byl „nad nimi“, takže raději začnou dominovat samy.

Dovolí si to však pouze v prostředí a vztahu, kde vycítí slabost. Lidem, kteří si váží sami sebe, se buď vyhýbají, nebo si k nim nikdy nedovolí to, co si dovolují k submisivním lidem. Je to kvůli tomu, že uvnitř jsou nejisté. Vyrovnaný člověk se zdravou sebeúctou se oproti tomu chová ke každému člověku stejně, nemá potřebu někoho ponižovat a jinému zas podlézat.

A jak to je u submisivních mužů?

V pozadí může být opět tvrdá výchova spojená s ponižováním. „Zase jsi to udělal špatně. Když už jsi neschopný, tak mi aspoň pomoz, podej, přines…“ Místo aby rodiče hocha vedli ke zdravé sebedůvěře, vsazují do něho pocit méněcennosti. Chlapec se naučí, že lásku si musí zasloužit. Když se stará o okolí, má pocit, že k něčemu je – nebo na něho aspoň chvíli nikdo nekřičí. Rodiče ho věčně kárají a on se snaží udělat cokoliv, aby ho konečně přijímali.

Pokud tyhle manipulace neprokoukne, odnáší si tyto vzorce jednání do dospělosti a snaží se zavděčit své partnerce. Ačkoli není ve vztahu šťastný, nechává se ponižovat, protože v hloubi duše je přesvědčen: „Jsem tak hrozný, že by se mnou stejně nikdo jiný nebyl. Můžu být rád, že moje žena se mnou vůbec vydrží.“ Místo aby měl díky milujícím rodičům v dětství vypěstovanou zdravou sebelásku, sám sebe si neváží a nedovolí si jít za svými sny.

Další typ výchovy, který může podrývat sebedůvěru a vytvářet závislost, je výchova manipulativním rodičem – například citově vydírající matka, která chce mít syna pouze pro sebe a nedovolí mu postavit se na vlastní nohy. On tak nemá prostor pro své potřeby a pocity. Sloužení matce je vyžadováno jako „důkaz lásky“, takhle má fungovat rodina. Muž se naučí, že potřeby druhých jsou na prvním místě a své vlastní musí přehlížet.

Závislost není láska

Příliš submisivní muž tedy žije v pocitu, že ženu potřebuje. Ona si jím je jistá natolik, že o sebe například přestane pečovat, nepřipadá jí nevhodné, jak se chová, že není soběstačná. Člověk, který se bojí ztratit partnera, nakonec ztrácí sám sebe, jelikož se nemůže svobodně projevit. Vždy se jedná o oboustranně závislý vztah – stačí, když si nevěříte a máte pocit, že to sami nezvládnete, že někoho potřebujete.

Pak si jeden z páru diktuje pravidla a druhý přitakává, neboť žije v neustálém strachu, že danou osobu či výhodu ztratí. Pokud je člověk vnitřně nestabilní, protějšek to cítí. Princip tkví v tom, že se potřebuje opírat o někoho a neopírá se o sebe. Základem pro zdravý vztah je umět se opřít o sebe a nespoléhat výhradně na druhé.

Podobně jako když si člověku pracovního pohovoru je vědom, že umí pracovat a ve světě se neztratí, nemá na krku vysokou hypotéku, dokáže zaměstnavateli říct, že mu něco nevyhovuje, odmítnout práci, kterou dělat nechce, stanovit si odpovídající podmínky. Je v klidu, neboť vychází ze svého pevného středu. Vše je pak dobrovolné a veselejší, v práci i ve vztazích.

Kudy ven z nezdravého vztahu

Velmi důležitou součástí proměny je prohlédnout, v čem člověk žije, pojmenovat svůj problém. Uvědomit si svou sebehodnotu – tento krok je základní, neboť nevědomost nás činí nesvobodnými a bez uvědomění je těžké se posunout dál. Práce na sebedůvěře může trvat dlouho, někdy s tím může pomoci zkušený terapeut.

Dalším krokem ke svobodě je postupně přestávat být závislý na partnerovi. Dokázat si představit, že zvládnete život i sami. Vztah má jinou dynamiku, když jste s partnerem dobrovolně a jste s ním rádi, než když jste spolu jen proto, že si nevěříte, nevážíte si sami sebe a jste s ním, jen abyste nebyli sami.

Pokud jeden z partnerů nebo oba mají zájem vztah narovnat, pomáhá komunikace – dávat si vzájemně prostor, aby každý mohl svobodně říct, co potřebuje, a upřímně si sdělit, co vám ve vztahu nedělá dobře. Někdy je partner tak dominantní, že je už potřeba partnerské spory řešit například na párové terapii a dominantní partner si nedovolí zasahovat do hranic submisivního partnera, neboť submisivní člověk se sám sebe málokdy zastane.

Je potřeba dávat si prostor a svobodně vyjádřit své potřeby. Někdy se však stane, že jednomu vztah už nevyhovuje, bude chtít změnu, ale dominantní partner většinou o změnu nestojí. Zde je důležité začít si vážit sám sebe, přestat se bát, že partnera ztratíte, a začít se vymezovat. Buď se věci změní k lepšímu, nebo se nezdravý vztah rozpadne.

Někteří lidé v nezdravém vztahu setrvávají celý život s myšlenkou Já to s ním už nějak doklepu. Platí za to však svou energií, nesvobodou, nespokojeností a někdy je cenou i  promarněný život. Nestojí spíše za to být ve vztahu svobodní a šťastní? Musíme každý však začít od sebe. Odvíjí se to od naší sebeúcty.