Pochybujte o pravdách
Chcete být šťastní? Tak buďte. Zkuste třeba jednu z knížek, které otevírají oči.
Dostal jsem od redakce Psychologie.cz otázku, které knihy z oblasti psychologie změnily něco v mém životě. Zaujalo mě, jak jsem z desítek přečtených titulů začal přemýšlet jen o pár z nich. Ve většině případů nešlo o jednotlivé knihy, ale především o autory. A o jejich jedinečný pohled na svět vnější i vnitřní. Dovoluji si vám na letní měsíce nabídnout zejména dva z nich.
Prvním z nich je chilský psychiatr, pionýr v integrativní psychoterapii a mistr v propojování psychologické a spirituální tradice Claudio Naranjo. Poprvé jsem se s jeho jménem setkal v kontextu gestalt terapie, neboť je přímým žákem Fritze Perlse. Blíže jsem se s jeho dílem seznámil, až jsem začal podrobněji studovat enneagram, jehož je světovým učitelem.
Charakter a neuróza
Nejzásadnějším Naranjovým dílem je pro mě kniha Charakter a neuróza. Asi proto, že v ní za pomoci přesných formulací definuje člověka jako bytost, která v sobě ukrývá dva základní aspekty:
- charakter neboli osobnost, která se vyvíjí v setkání s bolavými zážitky v dětství, jimž se nelze vyhnout
- esenci, vyšší Já, zdroj našeho života, se kterým postupně ztrácíme přímý kontakt.
Kniha se liší od množství podobných děl a dílek propojením s dosavadními psychologickými teoriemi osobnosti, které ovšem zasazuje do nového světla a kontextu.
Vidět v takové nahotě své vlastní vzorce, o kterých jsem se domníval, že jsem to já, může způsobit zásadní otřes identity.
Naranjo v podstatě rozkrývá závoje, jimiž se oddělujeme od skutečnosti. Není to lehké čtení. Když jsem knihu četl poprvé, místy se mi dělalo i špatně. Protože vidět v takové nahotě své vlastní vzorce, o kterých jsem se domníval, že jsem to já, může působit zásadní otřes identity. A to je dobře, protože jádrem naší bytosti není ego, ale tajemství, esence našeho bytí.
Český nakladatel se vydání jeho knih zatím obává, čemuž se vzhledem k obsahové a stylistické náročnosti ani nedivím. Možná jsem i rád – ztratit v překladu něco z pojmové ostrosti by byla opravdu škoda.
Bdělost
Indický jezuita Anthony deMello by naopak z množství přeložených knih mohl mít radost, kdyby ještě žil. Je znám pro své sbírky krátkých příběhů ze světové duchovní tradice, nicméně pro mě klíčová jsou jeho díla Cesta k lásce, Čirá radost a Bdělost.
Málokdo se chce skutečně vyléčit. Léčit, to ano. Donekonečna.
Čte se krásně. Jde povětšinou o přepisy přednášek. Ale jakých! V něčem je ještě radikálnější než Naranjo. Chcete být šťastní? Ok, tak buďte. Že nemůžete? Co vám brání?
Když jsem před šestnácti lety četl, že vše, čemu věřím, je iluze, že šťastný mohu být až tehdy, když se vzdám lpění, že láska není o kontrole, ale naprosté svobodě, ještě mi nedošlo, jak moc pravdivá slova o životě to jsou. Že můj svět je tvořen omezeným vnímáním a tím, co autor nazývá naprogramováním. Že jde o nefunkční, nepravdivé programy, dokazuje stav světa a obecná vnitřní nespokojenost lidí.
Málokdo vám řekne, že je opravdu a z celého srdce skutečně šťastný. A když ano, tak jen na chvilku, která pomine. Málokdo se chce také skutečně vyléčit. Léčit, to ano. Donekonečna. Ale podniknout kroky k dospělosti, odpovědnosti za stav sebe i světa, to dělá málokdo.
Využívejte celý web.
PředplatnéOznač text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..