Po dovolené

V únoru se zaměřte na fyzickou pohodu. Co potřebujete, abyste se cítili v dobré kondici? Lehce se rozpohybovat nebo se dospat? Jít na procházku, osvěžit se čerstvým vzduchem nebo zalézt do sauny a prohřát se?

A po uzávěrkách, reportech a daňovém přiznání si naplánujte například víkendový pracovní detox a zůstaňte offline. Budete odpočinutí a lépe zvládnete změny, kterými prochází vaše tělo i mysl, když se po zimě přelaďuje na jaro, a které známe jako „jarní únavu“.

Jaro: rozhodněte se, čemu energii věnujete

S pučící energií jara stoupá tempo i tlak až do momentu, kdy je potřeba „ještě všechno stihnout před dovolenou“. V osobní rovině i v práci je to období, kdy pomáhá si připomínat, že ne všechno musíme zvládnout a je v pořádku vybrat si jen něco. Výzvou je hlídat si svoje hranice.

Duben a květen často přinášejí přirozenou dávku nové energie. Tu se vyplatí využít k něčemu, co nás těší: naplánovat si výlet, výtvarný kurz nebo víkend na zahradě. Červen bývá přehlcený a rychle uteče, proto zvažte dopředu, kolik akcí nebo povinností opravdu zvládnete a chcete absolvovat.

V každém měsíci si zkuste naplánovat alespoň jeden den úplně bez agendy. A pokud můžete, vyjeďte třeba jen na víkend pryč, vnímejte to jako prevenci vyčerpání i jako způsob, jak se aspoň na chvíli vrátit sami k sobě. Pokud máte děti, věnujte si den jen pro sebe ještě před začátkem letního šílenství, květen je pro to ideální.

Léto: změna rutiny

V létě očekáváme odpočinek, ale často přichází nový typ přetížení – jiný, ale stejně vyčerpávající. Rutina se rozpadá a nahrazuje ji množství změn (střídání prostředí, teplot, změny režimu, péče o děti, práce).

V létě víc než kdy jindy potřebujeme opravdový odpočinek, ne jen změnu kulis. Dovolená není závod. Pomáhá rozdělit si její náplň na aktivní část (výlety, moře, pohyb) a pasivní část (spánek, klid, lenošení) a po návratu zařadit jeden dva dny na přechod, než skočíme zpátky do pracovního rytmu.

Konec léta v září otevírá příležitost pro restart. Vyhraďte si jeden týden, kdy mentálně přepnete do módu „nic neočekávám“. Neplánujte žádné schůzky, výlety, program. Zkuste týden jen být a pozorovat, co se kolem vás děje.

A při tom pozorování můžete zařadit jeden den, kdy budete promýšlet a zaznamenávat si nápady, jak se na závěr roku nevyčerpat. Co by vám pomohlo, aby to tentokrát běželo trochu jinak?

Podzim a konec roku: výzva ke ztišení

Zatímco venku se příroda ukládá ke spánku, dny jsou kratší a tma přebírá nadvládu nad světlem, my zažíváme mentální únavu ze všeho, „co se musí“.

V říjnu ještě často míváme energii a vhodným typem sebepéče jsou malé radosti (kino, procházka, večer se svíčkou), v listopadu už na sobě možná cítíme potřebu zpomalení a prosinec může být prostorem na setkání, která jsou pro nás hodnotná. Všímejte si, jestli vaše tělesné potřeby souzní s rytmem přírody a k čemu vás zvou.

Celé toto období zve k uzavírání. Mezi Vánoci a Novým rokem si můžete vyhradit čas k bilancování, co jste letos sklidili, čeho jste dosáhli a z čeho můžete v následujících měsících čerpat. Současně můžete pomyslně odevzdat vše nepotřebné, vyčerpávající, všechno, co ve vašem životě neslouží nebo přestalo dávat smysl.

Rytmus péče o sebe

Možná vás napadá, že tento přístup vyžaduje docela dost volného času a taky velké zpomalení. A když se ohlédnete, kolik úkolů musíte během roku splnit, můžete mít chuť se mi vysmát a dodat něco o utopii. Vlastně tomu rozumím. A taky si říkám: v pořádku. Nechci vám podat výčet dalších úkolů na seznam. Není to povinnost, spíš pozvánka k uvažování:

• Kolik dní v roce jste schopni věnovat jiným lidem, výkonu, cílům, závazkům?
• A kolik z nich věnujete sobě?

V tomhle článku najdete opakující se motivy – volné dny bez agendy, mikroodpočinky, reflektivní chvíle, malé radosti i větší zastavení na přelomu ročních období a pracovních kvartálů. Není to náhoda. K regeneraci potřebujeme nejen spánek a klid, ale i čas na přemýšlení o tom, co jsme prožili.

Reflexe je základní podmínka růstu. Bez ní jen vrstvíme zážitky, ale nezískáváme z nich zkušenost. A když si nedáme prostor zpracovat, co se vlastně stalo, opakujeme stejné chyby, zůstáváme v nefunkčních vzorcích, zacyklení ve stejné nepohodě. Sice tomu říkáme „životní zkušenosti“, ale bez uvědomění, co nás učí, jsou to jen opakované reakce na stejné situace. Takže na závěr tři záludné otázky:

• Umíte si odpočinek naplánovat?
• Až na něj v kalendáři dojde, umíte si ho dovolit, nebo den naplníte něčím „důležitějším“?
• Cítíte se po svém naplánovaném odpočinku regenerovaní a plní sil, nebo se vám to nedaří a potřebujete ve svém přístupu něco změnit?