Peníze, štěstí a víra

Celosvětové průzkumy spokojenosti obyvatelstva dlouhá léta dokazovaly, že souvislost mezi bohatstvím a subjektivním pocitem štěstí vlastně neexistuje. Poměr radosti a trápení v životě amerického milionáře a čínského rolníka měl být teoreticky velmi podobný. Letošní letní várka mediálně vděčných studií, mapujících štěstí lidstva, však říká něco jiného.

Šťastné a nešťastné národy

Podle Gallupova ústavu vedou nejšťastnější život lidé ve Finsku. Finové jako jediní hodnotí svůj život nejčastěji známkami mezi 7,5 a 8,5. Maximum je deset. Západní Evropa, Spojené státy, Kanada, Austrálie, Japonsko, Nový Zéland, Brazílie, Venezuela a Saúdská Arábie uvádí hodnoty mezi 6,5 a 7,5. O stupínek méně spokojeně (5,5 až 6,5) žijí obyvatelé Argentiny, Kolumbie, Uruguaye, Pakistánu, ale také Polska, Běloruska nebo Litvy.

Mezi nejméně spokojené národy, jež hodnotí míru svého štěstí v rozmezí 4,5 až 5,5 patří obyvatelé několika zemí na jihu Afriky, obyvatelé indonéských ostrovů, většina Asie, mnohé země bývalého Sovětského svazu. Dále Irák, Írán, Ekvádor, Peru, Bolívie, Paraguay, Rumunsko, Maďarsko, Rusko, Slovensko a Česká republika. Ještě hůř se cítí (3,1 až 4,5) obyvatelé Madagaskaru, Tanzanie, Keni, Etiopie, Čadu, Mali, Nikaragui či Afghánistánu.

Ale pomalu s těmi závěry. Nejde tady o exaktní vyjádření skutečného stavu mysli dotázaných. Štěstí se nedá změřit. Každá kultura a každý člověk si pod tím pojmem představuje něco jiného. V souvislosti s tristním zařazením České republiky mezi největší nespokojence je třeba vzít v potaz naše „švejkovství“, unikátní český zvyk všechno shazovat a na všechno nadávat.

V Česku se na otázku „Jak se máš?“ odpovídá v lepším případě „ale jo“, „ujde to“, „znáš to“ nebo „nic moc“. Ve vyspělých zemích je standardní odpovědí „fajn, jak se máš ty?“.

Kde se bere radost ze života

Přednáška 24. října 2024