Patřím sem?
Dělá vám problém „zapadnout“? Nenechte si úvodní pocity přerůst přes hlavu.
Když se člověk ocitne v novém prostředí, dříve nebo později se začne zabývat otázkou: „Patřím sem?“ Každý chceme někam patřit, mít mezi ostatními svoje místo. Je příjemné cítit, že jsme součástí nějakého celku, skupiny, se kterou se můžeme ztotožnit. Naplnění této důležité lidské potřeby dává našemu životu smysl a zároveň podporuje náš další rozvoj. Někdo má schopnost vplout do nového prostředí lehce a brzy se začlenit. Ale snad každý zažil situaci, kdy to nebylo úplně snadné.
Když jsme někde noví (v nové škole, práci, jakémkoliv novém prostředí), můžeme prožívat počáteční nejistotu. Zdá se nám, že všichni ostatní sem patří, že se všichni znají: baví se spolu, trefí do učebny LP102 skoro se zavřenýma očima a nemusí se třikrát zeptat na cestu. A také samozřejmě vědí všechno, na co se my neodvážíme ani zeptat, a raději předstíráme, že tomu přece také rozumíme.
Druzí přitom dost možná tápou podobně jako my – anebo zažívali to samé, co my prožíváme teď, před pár lety. Když sebereme odvahu a sdílíme své pocity s ostatními, překvapí nás, nakolik jsou běžné, ač většinou dobře skrývané.
Jak vysvětlují Gregory Walton a Shannon Brady, otázka, zda někam patřím, zahrnuje dvě části: já a sem. Obsahuje tedy hodnocení, kdo jsem já (nebo kým se můžu stát) a co mi dané prostředí umožňuje (nebo může umožňovat).
Pocit, že někam patřím, se tedy neodvíjí jen od počtu přátel, které v daném prostředí mám. Je to mnohem obecnější úsudek o tom, jestli do nového prostředí zapadám, který se skládá z drobných podnětů, událostí, zážitků a vztahů. Pocit sounáležitosti je pak prožíván jako pocit, že jsem akceptován, začleněn, respektován a že i já sám přispívám k danému prostředí – nebo očekávání, že se u mne tyto pocity pravděpodobně brzy rozvinou.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..