Paradox samoty

Samotu hůře snášejí lidé, kteří bojují s nízkým sebevědomím či narušenou sebehodnotou. Pokud si nejsme dostatečně jistí sami sebou, často hledáme ujištění u ostatních osob. Druhé lidi pak potřebujeme k tomu, aby nám poskytovali neustálou validaci a ujišťovali nás o naší hodnotě. Bez jejich přítomnosti nás mohou přepadat pocity nedostatečnosti a pochyby o sobě samém. Samota probudí našeho vnitřního kritika, který nám okamžitě začne servírovat důkazy svědčící o naší méněcennosti, a tak v ní logicky nechceme setrvávat příliš dlouho.

Neseme‑li si z minulosti zkušenost s opakovaným odmítnutím nebo opuštěním od blízké osoby, pak také můžeme samotu snášet hůře než jiní. Svou roli může hrát i nejistá citová vazba, která se vytvořila již v raném dětství. Pokud jsme v minulosti zažívali strach, že nás milovaný člověk opustí nebo odmítne, když nebudeme „dost dobří“, můžeme si do života nést velké obavy z osamělosti i tendenci až příliš se fixovat na druhé. Samotu pak vnímáme spíše jako ohrožení než blahodárný prostor k relaxaci.

Můžeme být ze samoty nervózní ale i ze zcela prostých důvodů – že jsme se zkrátka být sami se sebou tak úplně nenaučili. Jsme zvyklí náš život neustále plnit obsahem, a přitom třeba vůbec neřešíme kvalitu toho, co si do svého bytí pouštíme. Neumíme využít samoty ke kultivaci duše, a tak ji rychle zaplácneme tím prvním, co je po ruce. Bezcílně bloumáme na internetu, sem tam přečteme nějaký bulvární plátek nebo si třeba „zanakupujeme“. Tápeme v tom, jak svou mysl zaměstnat, když zrovna není po ruce žádný jednoduchý zdroj zábavy.

Rande se sebou

Pokud patříte k lidem, pro které samota není vůbec komfortním stavem, můžete se cítit jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jednu stranu se samotě chcete co nejvíce vyhýbat, ale na druhou stranu cítíte a ze všech stran slyšíte, že je dobré a prospěšné čas od času pobýt jen sám se sebou. Zažíváte něco, čemu se říká „paradox samoty“. Na jedné straně je touha být sám a čerpat ze zdrojů, které samota přináší, ale současně je tento stav vnímán jako nepříjemný a nežádoucí.

Samota může některé oblasti našeho života pozvednout, ale cítíme se přitom mizerně. Jak si tedy pomoci, když se chcete a potřebujete o samotě cítit dobře, jen se vám to momentálně nedaří?

Trénink dělá mistra

Pamatujte na to, že kvalitně prožívat samotu je dovednost jako kterákoliv jiná. Vzpomeňte si, kdy jste se naposled učili něco nového a jak dlouho trvalo, než jste se v tom začali zlepšovat. Velmi podobné to může být i s nácvikem pobytu v samotě.

Zkuste se pro začátek zaměřit na to, zda vám doteď samota přinášela i něco pozitivního. Možná chvíle o samotě zlepšují vaše soustředění nebo třeba díky pobytu v samotě o to více dokážete ocenit kvalitu vašich mezilidských vztahů. Mnohem lépe se vám bude uchylovat k něčemu, co už teď má pro vás nějaký pozitivní potenciál, na němž lze stavět.

Vhodný čas a prostředí

Vyhraďte si pravidelný čas na to, abyste byli vědomě sami se sebou. Pravidelnost může spočívat klidně i v pěti minutách, které tomu denně věnujete. Zkuste si zabezpečit takové podmínky, kdy skutečně nebudete ničím vyrušováni – například vypnete televizi, mobil necháte ve vedlejší místnosti nebo si sami zajdete na klidnou procházku do přírody.

Postupné kroky

Není hned nutné využívat čas samoty ke složitým úvahám nad svým životem nebo otázkami bytí. Stejně tak by nebylo příliš efektivní, kdybyste se do toho vrhli po hlavě a odjeli rovnou na několikahodinovou terapii tmou.

Zkuste pro začátek kratší časové úseky, kdy se budete o samotě věnovat takovým věcem, které pro vás budou subjektivně příjemné a nekomplikované. Může to být například cvičení či meditace, kresba či jiná tvorba umění, vaření, poslech příjemné hudby, psaní deníku a tak podobně.

Klid mysli

Máte‑li potíže s tím, že se vám o samotě do mysli vkrádají nepříjemné a zúzkostňující myšlenky, můžete zkusit nácvik mindfulness. Tato dovednost nám umožňuje soustředit pozornost ne na racionální řešení problémů, nýbrž na smyslové vjemy a prožitky našeho těla.

Netrápíme se tedy přemýšlením o tom, co bylo a bude, ale všímáme si přítomného okamžiku, ke kterému přistupujeme nehodnotícím a nesoudícím způsobem. Zajímavé informace a především nahrávky k meditacím mindfulness nabízí například výzkumníci z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Volání po hloubce

Všímáte‑li si, že vám v samotě opakovaně vyplouvají na povrch stále ta samá nezpracovaná témata, obavy či vzpomínky, zapřemýšlejte nad tím, jestli by nebylo užitečné se jim pověnovat trochu hlouběji. V takovém případě s nimi nemusíte zůstat sami, ale můžete se svěřit třeba dobrému příteli nebo přizvat školeného psychoterapeuta. Ten vám může pomoci rozklíčovat, co je vlastně kořenem toho, že se sami se sebou necítíte komfortně, a případně pomůže najít cestu, jak z toho ven.

V našem uspěchaném světě, kde jsme neustále online a propojeni, může být samota oázou klidu a významným faktorem přispívajícím k celkové životní pohodě. Má smysl si tento čas pro sebe uchránit a naučit se jej prožívat tak, abychom z něj mohli čerpat energii a sílu i ve dnech, kdy všechny ostatní zdroje selhávají.