Panické ataky

Jednoduchá řešení je někdy velmi těžké přijmout. Jak jsem to dokázala?

Už je to tady. Znovu to začíná. Teď už ale definitivně. Je konec. Hrůza, tíseň, panika. Na čele mám studený pot. Ruce se mi třesou a srdce buší, jako by chtělo vyskočit z mého strachy sevřeného hrudníku a pokusit se přede mnou někam schovat. Rychle koukám, kde jsou zrovna děti – jedno na houpačce, další dvě na písku a ta nejmladší díkybohu v kočárku, aspoň tohle je v pořádku a teď mohu klidně umřít. Nádech, výdech, nádech a výdech a pak ještě jednou, soustředit se na dech, soustředit se na cokoli jiného než na tu sžírající úzkost. Jedna, dva, tři, čtyři, pět. Úleva. Zabralo to. Tentokrát ano.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..