Panická úzkost na vlastní kůži

Vystudoval jsem psychosociální studia, dlouhodobě se zabývám sebepoznáním, meditoval jsem v Barmě a Thajsku, pracoval jsem s bezdomovci a duševně nemocnými, vedl meditační semináře. Zažil jsem během života velice náročné, silné stavy mysli, jak ty temných odstínů, tak zářivě jásavých. Posledních několik let jsem se cítil vyrovnaně a psychicky v pohodě. Asi jsem usnul na tom příjemném mráčku. Až přišel blesk z čistého nebe. Panické úzkosti.

Jak asi tušíte, nebudu zde psát teorii o věcech, které jsem se dozvěděl při studiích nebo je načetl z knih. Rád bych se podělil o to, co prožívám, a hlavně co se s tím snažím dělat – pro inspiraci, pokud podobnými symptomy trpíte vy či vaši blízcí.

Strach ze strachu

Musím říci, že dokud člověk nezažije stavy panické úzkosti, nemůže opravdu vědět či si představit, co tato slova skrývají. Tady opravdu racionální vědění ani imaginace nepostačují na popis a přiblížení sil, které ovládnou mysl: děs a panika, která vás totálně zaplaví, úzkost ze ztráty života, zdravého rozumu, kontroly – každý si dosadí dle svého naturelu.

Tyto síly dokáží zbourat domeček z karet zvaný sebevědomí během několika minut. Jak se asi můžete cítit sebejistí, když máte třeba i obavu jet někam autobusem, vlakem, protože se bojíte, aby „to“ zase nepřišlo?

Přichází strach ze strachu, vaše myšlení se začne podobat psu, co si honí vlastní ocas v jednom jediném bludném paranoidním kruhu. Úzkostné myšlenky vás udržují v napětí, zaplní mysl. Přidají se emoce a už v tom jedete zas a znovu. A ještě si to sami vytváříte.

Do toho často vstupují problémy se spánkem. Když si neodpočinete ani v noci, jak to pak celé s vámi asi vypadá? Opravdu na prášky. Sám jsem několikrát neměl daleko po nich sáhnout. Zatím se tak nestalo, ale netvrdím, že se to nikdy nestane ani že jsou špatnou volbou.

Naopak, když je toho opravdu moc, navíc potřebujete nějak fungovat, je lepší o nich vážně uvažovat než se zbytečně ničit. Mému naturelu jsou ovšem bližší, pokud je to možné, jiné cesty. S těmi vás stručně seznámím.

Mluvte o tom, žádejte druhé o pomoc

Vypadá to, že úzkosti často postihují lidi, kteří mají pocit, že musí zvládnout všechno sami. Ať už z přehnaného sebevědomí, nebo naopak studu o pomoc požádat, nebýt na obtíž, neotravovat – to jsou projevy slabého sebevědomí.

Psychické problémy, na rozdíl od fyzických, jsou stále považovány za něco divného, něco, co si dotyčný snad dokonce vymýšlí.

Není to hanba, máme právo být zranitelní, křehcí. Sám si to musím často opakovat. Úzkosti mne donutily a stále nutí hledat pomoc a intenzivně na sobě pracovat. A taky o nich mluvit – díky tomu se s údivem dovídám kolik z nás trpí velmi podobnými stavy. To přináší vědomí, že v tom nejsme sami.

Podpůrný rozhovor se zkušeným odborníkem, který vám dokáže vysvětlit, co se s vámi děje, je opravdu na místě. V mém případě to byl moudrý psychoterapeut. Stejně tak je potřebná podpora našich blízkých – partnera, přátel. A samozřejmě rodiny…

Ano, chápavý přístup rodiny je důležitý, ale, bohužel, nepříliš častý. Psychické problémy, na rozdíl od fyzických, jsou stále považovány za něco divného, něco, co si dotyčný snad dokonce vymýšlí, co přece musí zvládnout. Není přece blázen…

Přednáška 24. října 2024