Osobnost pohlcená disciplínou

Petr je čtyřicetiletý muž, pracující v oblasti IT, má ženu a dvě děti školního věku. Je velmi uspořádaný, pečlivý, důkladný a důsledný. Nejdůležitější je dle něho pořádek, přehled, kontrola a řád, který je nutné pevně nastavit a následně ho poctivě dodržovat. Také je velmi pochybovačný a nedůvěřivý, přehnaně opatrný. Veškerá svá rozhodnutí pitvá do nejmenšího detailu, aby náhodou něco nepřehlédl. Koupě pračky či sekačky je anabáze na několik týdnů, jelikož si musí vše pečlivě prostudovat.

Typické je pro něho důsledné dodržování pravidel, pevně nastavený harmonogram a pořádek. Veškeré rodinné finance si zapisuje do tabulky, kterou má precizně naformátovanou, nesmí mu uniknout žádný výdaj, byť by to byla jedna koruna. Vše musí být zapsáno v tabulce pouze a jedině v té kolonce, která je tomu určena. Žena do tabulky nemůže zasahovat, jelikož do ní nezanese všechny údaje tak pečlivě jako Petr. Ovladač od televize musí být vždy na svém místě, oblečení ve skříni srovnané podle pravítka a dle barev. Šetření peněz považuje za velice důležité, je nutné myslet na horší časy.

Petr je vášnivým stavitelem modelů letadel. V garáži jich má rozpracovaných hned několik, svému koníčku věnuje velké množství času a úsilí, avšak žádný z modelů není plně dokončený, jelikož stále není dotažený k takové dokonalosti, jakou by si Petr představoval. Garáž je také zastavěna velkým množstvím různých věcí, které již nejsou funkční nebo je rodina dávno nepotřebuje. Petr je ale nechce vyhodit nebo někomu darovat, protože co kdyby se náhodou někdy hodily.

Rodinný život se řídí dle nastaveného harmonogramu. V této rutině se Petr cítí dobře a bezpečně. Ostatně rutinu a řád preferuje ve všech oblastech svého života. V půl šesté přichází z práce, dají si společně s manželkou kávu, následně věnuje čas svým dcerám nebo stavění letadel, poté se dívá na zprávy, každou středu na kriminálku, a ulehá vždy ve stejný čas, kdy si ještě před spaním půl hodiny čte.

Víkendy jsou ve znamení různorodých aktivit dle počasí, vždy jsou však pečlivě naplánovány vzhledem k předpovědi. Petr totiž žije v přesvědčení, že všechen čas musí být kvalitně využit – pokud tomu tak není, je rozladěný. V neděli je vždy slavnostnější oběd. Když starší z dcer přijde s dotazem, zda by mohla jít v neděli odpoledne s kamarády bruslit, vzbudí to v Petrovi silnou nelibost, jelikož mají nastavený řád, který je třeba dodržovat, a nedělní odpoledne je určeno k návštěvám prarodičů. Veškeré rodinné aktivity se řídí dle Petra, byt musí být uspořádaný dle jeho přání a představy, protože tak je to nejlepší. Odlišný názor budí značnou nevoli.

Petrovo prožívání je spíše povrchní a oploštělé, své emoce nedává najevo, neprojevuje je a nemluví o nich.

V zaměstnání je Petr ceněn pro svou pečlivost, důslednost a přesnost. Bohužel je to mnohdy na úkor rychlosti a nedodržování termínů. Žádná tabulka či report dle něho není dotažený do konce, neustále na své práci něco předělává a doplňuje. Při práci v týmu toto vyžaduje i po kolezích, se kterými tak mnohdy vznikají konflikty. Spíše než na dobré pracovní vztahy je Petr zaměřený na dokonale odvedenou práci, která mu však díky jeho perfekcionismu zabírá neúměrné množství času.

Přesně podle plánu

Petr je samozřejmě člověk smyšlený tak, aby co nejlépe ilustroval anankastické uspořádání osobnosti. To se vyznačuje vysokou mírou svědomitosti, rigidní morálkou, která je slepě dodržována, a sebeobviňováním. Tím, že je ve všem zaveden řád, má tato osobnost věci pod kontrolou. Toto uspořádání se dotýká jak myšlení, chování, tak i nálady.

Taková osobnost na sebe klade abnormální požadavky, její život je organizován do nejmenšího detailu a řídí se mnohdy nesmyslnými pravidly. Její pozornost je přehnaně zaměřená na detaily, pravidla, seznamy, pořádek a na plánování. Alfou a omegou je disciplína, její naprosté dodržování, odříkání, omezování se a snaha o dokonalost ve všem, čemu se věnuje. Bohužel však mnohdy na úkor efektivity – ruku v ruce s přehnanou pečlivostí a kontrolou jde totiž pomalost. Stejné nároky jsou kladeny na okolí.

Běžná je mrzutá nálada, negativní naladění, obtížné až nemožné prožívání radosti a pozitivních pocitů, absence spontánnosti a flexibility. Tito lidé se jeví jako citově chladní, zdrženliví, studení, zachovávají si odstup. Nenesou dobře změny: reagují na ně s ještě větší rozladou, vztekem nebo úzkostí. Jsou nedůvěřiví, nerozhodní a velice opatrní.

Kvůli zaměření na sebemenší detaily jim může unikat kontext a schopnost podívat se na danou záležitost z odstupu. Názory druhých lidí jsou pro ně velice důležité, přestože očekávají spíše negativní hodnocení. Tomu se snaží vyhnout právě svým perfekcionismem. Nadměrná svědomitost a opatrnost plyne z pochybností a pocitu ohrožení vlastní osobnosti.

V některých aspektech si může být anankastické nastavení osobnosti podobné s obsedantně‑kompulzivním. Má však jinou dynamiku: za pořádkumilovností, pečlivostí, kontrolou a opatrností nestojí rituály, které jsou pro obsedantně‑kompulzivní nastavení typické a jejichž účelem je mírnění úzkosti a odstranění urputných myšlenek.

Autorita v dětství

Dle teorie psychosexuálního vývoje Sigmunda Freuda je základem pro vznik a rozvoj anankastických rysů tzv. anální období (1–3 roky života), kdy se dítě učí toaletním návykům. Přichází do prvního kontaktu s tím, jaké to je se postavit rodičům, respektive autoritě. Dítě celkem snadno pochopí, že jeho exkrement je vítaný a tím, že ho buď pustí, nebo zadrží, dokáže ovládnout reakci rodičů.

Pokud jsou rodiče v této fázi příliš autoritativní, kontrolující, dítě nutí k vyprazdňování nebo je trestají za to, že se vyprázdnilo do kalhot, může se v tomto období zafixovat a dále vykazovat známky tzv. análního charakteru. Do tohoto období také vstupuje to, že dítě se učí „zacházet“ s autoritou, respektive s dominancí a submisí. Někdy také mohou rodiče s učením na nočník začít příliš brzy, kdy dítě ještě není dostatečně zralé, aby pochopilo, co po něm vlastně chtějí.

Kdyby Petr vstoupil do psychoterapie, nejspíše by s psychoterapeutem pracoval na vnímání a vyjadřování svých emocí. V rámci bezpečného prostoru by zakoušel, jaké to je své emoce projevit a také jaké to je, když je druhý člověk přijímá. Velké téma pro Petra by byl jeho perfekcionismus, z jakého důvodu na něm tak lpí, přestože mu mnohdy přináší spíše potíže. Důležitá by také byla práce s nadměrnou kontrolou, kterou Petr potřebuje ke svému životu – konkrétně zjistit, co pro něho znamená a v čem je pro něho tak důležitá.

Užitečná by mohla být i skupinová psychoterapie, kde by si Petr mohl rovněž posílit otevřenost ke sdílení svých emocí a ve větším měřítku zakusit, jaké to je nemít vše pod kontrolou. V neposlední řadě by také mohl pracovat s tím, že všichni nemusí mít stejný názor jako on a že je to v naprostém pořádku.