Osobní energetický účet

Biologická potřeba našeho mozku nás přímo vybízí, abychom se snažili cítit dobře, maximalizovat svůj požitek a zisk. V přírodě vyhrávají ti silnější, jde o přežití. My lidé jsme si vymysleli v zájmu ochrany našeho společenství spravedlnost. Nejasně tušíme, že zisky a požitky k opravdové spokojenosti nevedou.

Každý z nás je součástí lidského společenství, každý k němu přispívá svým dílem, naše individuální životní strategie má širší dopad. Proto vám nabízím zamyšlení nad základní otázkou „mít, nebo být?“. Ke své odpovědi jsem si půjčila myšlenky ze dvou knih – první je Pohádka o ztracené krajině Radvana Bahbouha, druhá Pohon od Daniela Pinka.

Při otázce „mít, nebo být?“ jsem se snažila být poctivá, a tak jsem při odpovědi sama sobě zaváhala. Mám ráda tento svět, hezký byt, auto, knihovnu, muziku a plnou skříň oblečení. Jsem manažerka a mnohé se ode mne očekává, mimo jiné na první pohled reprezentovat svůj úřad. Můžu si leccos koupit, ale přišla jsem na to, že mi to nestačí.

Učarovalo mi poznávání jiných zemí a jiných lidí. Při našem putování jsem si začala hlouběji uvědomovat, jak je důležité umět být sám sebou, být Člověkem. Přivezla jsem si zkušenost, že právě ti nejchudší z nejchudších, když dostanou dárek, mají potřebu mi jej nějak oplatit, i kdyby to byla jen papaya z jejich zahrádky. Proto jezdím na cesty, nabíjím si tam svůj vnitřní účet.

Rozhoduje stav účtu

Znamená to snad, že v západním světě člověkem nejsem? Poctivě se přiznám: snažím se, ale je to těžší. Čelím mnoha očekáváním a odolávám mnoha pokušením. Je to pěkně energeticky náročné. Kde vzít a nekrást?

Pokud si dokážu zvolit svůj pohled na svět, jsem schopna ovlivnit i stav svého vnitřního energetického účtu.

Pohyb na mém vnitřním energetickém účtu by se dal přirovnat k účtu v bance. Něco uložím a něco vyberu, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Můžu se snadno dostat do debetu. Hodně se mluví o nebezpečí dluhové pasti, energetická dluhová past je však ještě mnohem zákeřnější.

Jak si dobít baterky v šedi všedního dne? K dobíjení mého vnitřního energetického účtu používám každý den hned tři pomocníky:

• šťastné vzpomínky, co jsem kdy kde zažila
• pozitivní momenty tady a teď
• sny a plány, na které se těším.

Ale ani realizace vysněných snů, ani vyhodnocení, že každá (i špatná) zkušenost je dobrá, ani cílené vybírání ze vzpomínek není snadné. Potřebuji k tomu nějaký vnitřní důvod, musím se rozhodnout, že nikoli vnější okolnosti, ale já sama si budu řídit svůj život. Pokud si programově dokážu zvolit svůj pohled na svět, jsem schopna ovlivnit i stav svého vnitřního energetického účtu.

Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale také nic nedostane.

Radvan Bahbouh mi pomohl, abych si naplno uvědomila rozdíl, jestli se dívám na zprávy, co se zase kde semlelo, anebo jestli se rozhodnu jít místo toho na procházku. Do pohybu investovaná půlhodinka se mi bohatě vrátí, ale musím zvednout zadek, vynaložit malou námahu.

Často se mi nechce. Sedět u televize je mnohem snazší. Kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale také nic nedostane. Když nebyla procházka, měla bych myslet na to, že si svou energii potřebuji dobít jinde.

Vnější a vnitřní zdroje energie

Přednáška 24. října 2024