Optimismus: zdravá iluze

Čím to, že je někdo optimista a jiný člověk pesimista? Je tato charakteristika trvalým rysem, nebo se může časem měnit? A jaké má důsledky a výhody?

Optimismus je spojen s žádoucími charakteristikami: štěstím, vytrvalostí, úspěchem, zdravím a s nepřítomností deprese, nezdaru a nemoci. Ovšem, psychologický pocit pohody nemůže být prostě jen nepřítomnost úzkosti a konfliktu, stejně tak, jako tělesné zdraví není jen nepřítomnost nemoci. Můžeme to vidět na příkladu dětí vyrůstajících v hrozných okolnostech, které nejen přežívají, ale daří se jim.

Evoluční strategie

Optimismus je vnitřní součástí lidské přirozenosti. Vznikl v průběhu evoluce a je možné, že lidskou evoluci dokonce řídil. Souvisí s přemýšlením o budoucnosti, objevil se tedy, když lidé začali myslet dopředu. Tím pádem si mohli představit hrozné důsledky zahrnující jejich vlastní smrtelnost. Homo sapiens potřeboval v průběhu evoluce optimistický pohled, aby uspěl v adaptaci na hostilní prostředí.

Výzkumy na dvojčatech prokázaly, že optimismus má genetický podklad. Dle výzkumu Roberta Plomina je optimismus a pesimismus dědičný asi z 25 %. Jiné výzkumy dokládají, že optimismus má sice genetický podklad, ale je ovlivněn i zkušenostmi.

Optimismus úzce souvisí se zdravím, konkrétně s odolností imunity a absencí negativní nálady.

Je prokázané, že míra optimismu roste s věkem, zejména u dobrých událostí. Liší se i pohlavím – ženy jsou u špatných událostí optimističtější než muži. Na rozdíl od optimismu je pesimismus dle některých vědců naučený na základě špatných zkušeností.

Optimismus a pesimismus se obvykle považují za vzájemně se vylučující, ale výzkumy dokládají, že tomu tak není. Je tedy možné, že někdo může mít vysoké skóre optimismu v jedné oblasti, a zároveň vysoké skóre pesimismu v jiné oblasti.

Jedním z důležitých problémů je vztah optimismu ke skutečnosti. Šťastní lidé ve skutečnosti nejsou realisté, nýbrž se dopouštějí soustavných chyb při vnímání a hodnocení reality. Podléhají tzv. pozitivním iluzím, to znamená, že skutečnost vnímají zkresleně, nadhodnocují vlastní možnosti kontrolovat běh událostí ve svém životě a nahlížejí na svou budoucnost nereálně optimisticky. Pozitivní sebehodnocení vede k subjektivní spokojenosti. Také sami sobě přisuzují menší riziko onemocnění, což může vést k zanedbávání udržování zdraví.

Přednáška 24. října 2024