Opravný pokus

Na vše se připravit nelze

Bylo by krásné zažít druhý porod skutečně podle svých představ, užít si další šestinedělí s větší lehkostí a znalostmi a podobně. Jenže! Háček je v tom, že s každou další zkušeností přichází do již známé situace i nová výzva.

V praxi tedy: ani druhé miminko není záruka snadného porodu, nikde není psáno, že druhé děťátko koliky (či jiné komplikace) mít nebude, že bude lépe spát nebo bude zdravější. Může a nemusí. A tak jako tak je v rodině k tomu všemu ještě předchozí dítě či děti, jeho stále se měnící nároky, jeho vývojové fáze a také nová entita, o kterou je třeba pečovat – sourozenecký vztah.

Tím vším vás nechci strašit, jen přidat úhel pohledu na zvážení, zda je touha po druhém dítěti skutečně touha po dítěti, nebo jen touha po lepší zkušenosti s porodem a šestinedělím. Ta totiž nemusí vymizet nikdy. Vždycky bude něco, co by mohlo další dítě „opravit“.

Nejlépe na vaši otázku asi odpoví, když si představíte, že ten začátek lepší nebude, že bude třeba dokonce komplikovanější: je ve vás i tak touha po dalším miminku? To vám pomůže dobře od sebe oddělit, zda toužíte po korektivní zkušenosti, nebo skutečně po dalším členovi rodiny s veškerou komplexitou, kterou to přináší.

Nemusíte se rozhodnout hned

Zároveň bych vám ale ráda nabídla perspektivu odstupu. Vnímám, že vás téma hodně trápí, je součástí vašich denních myšlenek a je náročné od něj poodstoupit. Osm měsíců je ještě krátká doba na to, abyste se jako nová rodina sžili, našli si nové návyky, nový způsob fungování, nové role v péči o miminko, domácnosti i práci.

První rok dítěte je extrémně dynamické období, kdy se vám z bezmocného uzlíčku před očima promění v malého človíčka s vlastními botičkami vedle vašich. Je to většinou jedna velká improvizace.

Je to i poměrně brzo na ženské tělo, které se po tak veliké zkušenosti, jako je těhotenství a porod, dává dohromady do původního stavu až dva roky. Otěhotnět do roka od prvního dítěte je fyzicky, psychicky a také hormonálně opravdu velice náročná zkušenost. Když se to stane neplánovaně, je prostě potřeba s tím pracovat, ale když máte možnost volby, zvažte i tento aspekt.

Tedy nabízím úvahu: pokud si to můžete dovolit, může pomoci dát toto téma na chvíli „k ledu“. Slíbit si, že se jím začnete zabývat třeba s prvními narozeninami syna, nebo například v jeho osmnácti měsících. Do té doby se víc ponořit do všeho krásného i náročného, co mateřství malých dětí přináší, pečovat o sebe a své zdroje, navyknout si s manželem pečovat o vztah a zkrátka napnout své síly a myšlenky k tomu se v nové roli ukotvit.

Je velmi pravděpodobné, že čas v tomto přinese nové úhly pohledu a argumenty a vy budete vědět jistěji, zda je vaše cesta mít víc dětí, nebo jedináčka. Zda to chcete znovu zažít celé, nejen ten začátek. I manžel dostane víc prostoru se na novou situaci adaptovat a doplnit své vnitřní zdroje natolik, aby mohl s chladnější hlavou říct, zda je to i jeho cesta.

Co tak vnímám ze zkušenosti jiných žen s více dětmi, spokojené jsou především ty, které měly možnost se mezi sourozenci „nadechnout“. Zautomatizovat péči, sžít se s novou situací, třeba se na chvíli vrátit k práci nebo svým koníčkům, zase si udělat čas na partnera a přátele… Pak se mnohem snáz vrací k přebalovacímu pultu.

Doba, kdy se to stane, je u každého rozdílná. Někdo k tomu dojde v roce a půl prvního dítěte, někdo má mezi dětmi rozdíl třeba čtyři roky, jiný víc. Důležité je, abyste měla pocit, že na tuto cestu máte posbíráno zase alespoň trochu sil, protože rozhodně budou potřeba. Je to sice krásné, ale taky extrémně náročné období.

Držím vám, Lenko, palce, aby se vám povedlo najít cestu, ve které budete spokojená a která bude na míru pro vás i celou vaši rodinu. Ať už bude zahrnovat jedno, nebo pět dětí.