Opomíjený sex

A nebo je to úplně jinak? Na úvod si položme otázku my odborníci. Jak často téma sexu otvíráme, aniž by s ním klient přišel sám? Někteří více, někteří méně, ale možná by stálo za to uchopit toto téma i z jiného pohledu. Říkám si, že by si sex zasloužil větší pozornost, protože přece všichni víme, že sex významně souvisí se subjektivně vnímanou kvalitou života. A nejen to, zásadním způsobem souvisí se sebevědomím!

A tady už není co řešit: sebehodnocení a sebepojetí stojí snad za vším, s čím se lidé na nás odborníky obracejí. Jak to máme v sexu, hodně vypovídá o našem sebehodnocení a pojetí sebe sama, respektive o tom, co popíráme a nechceme si připustit. K tomu se dostaneme v druhém dílu.

Muži a ženy

Dnes se zaměříme na fakt, že pro ženy a pro muže má sex docela jiný význam. Jistě, pro obě pohlaví je velmi důležitý, ale je vnímaný kvalitativně velmi odlišně.

Od mužů při párových terapiích často slýchám něco v tomto duchu:

• „Z mého pohledu je největším problémem v našem vztahu sex. Skoro spolu nespíme, a když se o něco pokusím, následuje konflikt. Já jsem pak naštvaný, nepříjemný a neochotný.“
• „Když budu spokojenej v sexu, tak všechno ostatní půjde řešit snadněji, protože se budu cejtit mnohem líp a hlavně o moc víc v klidu.“

Oproti tomu ženy to vidí spíše takto:

• „Podle mě je problém v tom, že spolu neumíme komunikovat. On mě ani nevyslechne, natož aby se mě snažil pochopit. Nezajímá ho, jak se cítím. Divíte se, že pak nemám chuť s ním spát? Pořád mi to vyčítá a nechápe, že je to jen důsledek toho, jak se ke mně chová. Jeho už snad nic jiného ani nezajímá, hlavně aby byl sex, moje pocity jsou mu jedno.“
• „Pro mě je sex něco jako třešnička na dortu, vyústění lásky, dobrého vztahu, klidu, pohody a blízkosti. Když je nám spolu dobře, rozumíme si, jsme si pak blízko. A z téhle blízkosti vzniká touha po té fyzické, je to jako vrchol toho všeho, to nejintimnější. Ale samo o sobě, bez toho pocitu pohody a porozumění to prostě nejde, bylo by to falešné, z povinnosti.“

Neznáte to odněkud? Ženy a muži to mají prostě jinak. Ženy vnímají ve vztahu sex a intimitu spíš jako důsledek celkové blízkosti, respektive je to něco, co z ní vyplývá. Muži vnímají častěji sex jako něco, co je smyslem samo o sobě a co je ve vztahu to, co jej odlišuje od kamarádství. Sex je spíš něco, co umožňuje blízkost, ta na něj jakoby navazuje, je jeho důsledkem.

Samozřejmě, výjimky potvrzují pravidlo, ale obecně řečeno jde u mužů a u žen prostě o opačný směr uvažování. A to je jedním z důvodů, proč se (nejen) v terapii sex trochu zanedbává.

Cesta z kruhu

Když přijde do terapie pár, dojde na téma sexu vždycky. Často se ale dvojice zasekne na hádce o tom, jestli jsou problémy v sexu příčina nebo následek. Pro oba je těžké pochopit úhel pohledu toho druhého. A z logiky věci pak vyplývá, že jestliže je podle ženy problém někde jinde a tématu sexu se bude věnovat až tehdy, když budou v pořádku ostatní věci, pak má muž většinou smůlu. Prostě sex nebude, dokud nebude duševní blízkost.

A na scénu vstoupí další témata – z hádky většinou vyplyne jako první problém komunikace, porozumění, sdílení emocí, vzájemná pomoc a podpora apod. A takhle se to může točit pořád dokola. Často to končí spíš rezignací a zatlačením tématu kamsi daleko od běžných témat, než nějakým posunem.

Pro partnery je jediná cesta, která může odbočit z kruhu: připustit si fakt, že neexistuje jedna obecná pravda, ale že pravdu máme oba, každý tu svou, subjektivní. Pravda je v tomto kontextu prostě jen konstrukt, pocit, vlastní způsob vidění toho, co je správné a přijatelné. Není to tedy vlastně ani o pravdě, spíš o tom, že každý má právo na své vnímání a prožívání světa, které vychází z jeho vlastní jedinečné životní zkušenosti.

Ale co s tím? Jak tenhle náhledový paradox vyřešit a dojít ke spokojenosti? Především je potřeba podívat se na něj zvenku, z nadhledu, jako na jeden celek, ne na dvě protichůdné věci. Je jasné, že když se žena zeptá na názor kamarádky a muž kamaráda, oba dostanou většinou souhlas a podporu. Ale tím se nic neřeší, pokud chtějí muž a žena dělat kroky směrem k sobě, k blízkosti a sladění. Je to prostě jedna mince, která zákonitě má dvě strany. A obě mají svůj smysl, nezastupitelný, jedna bez druhé být nemůže. Navíc se úžasně doplňují, pokud se přijmou a nebojují.

Oba pohledy jsou v pořádku, a když vezmete pár jako celek, je to vlastně v dokonalé rovnováze. Jak muž, tak žena v sobě mají obě dvě stránky té jedné mince, jen je prostě jedna z určitých důvodů dominantní.

• Snažte se přijmout, že to ten druhý má jinak, a nebojujte s tím.
• Berte to ne jako konflikt, ale jako inspiraci a motivaci – prostě se setkáváte s něčím, co je jiné, co vy nemáte nebo ještě neumíte.
• Tím, že to poznáte a akceptujete, se můžete jenom posunout. Nemusíte měnit sebe podle partnera a přijímat jeho názor jako pravdu, jen se do toho zkuste vžít a otevřít se tomu, neodsuzovat. Poznejte to a nechte se inspirovat.
• Pak se dá mnohem snadněji dojít k souladu a ke kompromisu.

Není nic zlého ani proti vám namířeného, že pro partnera je sex cestou k blízkosti. A stejně tak to, že pro partnerku je blízkost cestou k sexu. Jste pár a je úžasné, že jako celek umíte obě ty cesty. Můžete se hodně obohacovat a jeden druhého učit. Pokud se tedy dostanete do situace, kdy se každý nacházíte na jednom pólu této dichotomie, zkuste přijmout, že oba póly mají své opodstatnění a svůj význam a že bojovat proti tomu nikam nevede.

Otevření a sdílení

Řešením je hledat střední cestu, respektive pracovat na obojím. Na blízkosti, komunikaci, pohodě, porozumění a naslouchání, ale stejně tak na blízkosti fyzické – hledejte způsoby, jak sex udělat zajímavější, jak druhou polovičku naladit. Je jasné, že obojí je propojené a prostě obě stránky patří k sobě. A aby se to sladilo, opravdu pomáhá komunikace. Ale ne jen mluvit o svém úhlu pohledu, o svých přáních a potřebách.

Skvělou cestou jsou takové rozhovory a zážitky, při kterých se poznáte úplně ze všech stran – dobrých i špatných. Bavte se o svých životech, o svých silných i slabých stránkách, o důležitých životních zážitcích, o svých tajemstvích a třináctých komnatách. Sdílejte spolu své radosti, strachy i úzkosti.

Když jste jeden druhému otevření a přijímáte se i se svými stíny, rodí se hluboká důvěra, která významně podporuje intimitu a otevřenost k (v) sexu. Zážitek, že duševní nahota přinesla podporu a přijetí, prostě přináší pocit bezpečí v nahotě fyzické. A naopak, být před někým fyzicky nahý usnadňuje cestu obnažit se duševně. Nejde o to, co bylo dřív, protože z pohledu každého z vás bylo první něco jiného. Patří to k sobě, jedno bez druhého by tvořilo úplně jiný význam.

Nejjednodušší je, když první krok uděláte oba – každý tím vstřícným směrem k partnerovi. Tím se zmenší riziko, že opět spadnete do nějakého boje nebo „soutěžení“ o pravdu. A to je základ – nebojovat, ale přijímat, být otevřený a nemít strach, že vás ten druhý něčím ohrožuje. Jasně, může udělat něco, co vás zabolí, ale vy přece stojíte na svých nohách a víte, kdo a jací jste.

A taky víte, že můžete situaci dost ovlivnit tím, co sami k druhému vysíláte. Ono opravdu většinou platí: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Výjimkou jsou opravdu nezdravé vztahy s nezdravými osobnostmi, ale i tam je vlastně ono zranění smysluplné – má vás chránit a od takového člověka odehnat.

Takže: Začněte u sebe! I kdyby partner nevykročil stejným směrem, rozhodně ho váš pozitivní krok ovlivní – dříve nebo později. Druhé lidi nezměníme, ale vždycky můžeme měnit sebe. Jen tehdy, když víme, že děláme to nejlepší, co umíme, můžeme mít jistotu, že jsme neudělali chybu. A i kdyby to nemělo efekt na druhého, pro nás je to krok vpřed. A o to jde.

Nová kvalita ve vztahu

Začněte brát vztah jako příležitost se rozvíjet, obohatit, dostat do života novou, vícerozměrnou dimenzi. Není to o tom vyhrát, být silnější, víc milovaný. Ke svému sebevědomí partnera nepotřebujete – budete šťastnější, když si ho vystavíte a upevníte sami. Partnerství a vztah přináší právě tu novou dimenzi, to obohacení o vlastnosti, pohledy, principy a energii, kterou má váš partner a která je u něj naprosto unikátní. A ve spojení s tou vaší vzniká zase něco zcela originálního a nového, něco jako vaše „dítě“ – celek, který je víc než součet částí.

Hledejte tedy ve všech neshodách to, co je přínosem, inovací, obohacením do vašeho života. A když se vám to dobré hledá těžko, proč se tomu nezasmát? Může být přece roztomilé, že partnerka pořád něco hlubokého řeší, zatímco vy máte plnou hlavu toho, jakou polohu byste to dneska vyzkoušeli. A stejně tak to, že něco partnerovi vyprávíte a on se na vás kouká s výrazem tygra a vůbec netuší, o čem že to mluvíte. Vždyť se obohacujete o to, čeho máte míň – je fajn přibírat do života víc hloubky a emocí, stejně jako je fajn někdy svoje myšlenky odlehčit a ponořit se do energie sexu.

Je to o vašem rozhodnutí – vy si můžete vybrat, jaké nastavení a úhel pohledu v dané situaci zaujmete. Možná jste už zvyklí na nějaký scénář, ale to ještě neznamená, že ho musíte opakovat. Zkuste se občas zastavit a uvědomit si, jak reagujete – je to něco, co vám naskočí automaticky a vy to přijmete, nebo o tom přemýšlíte a rozhodujete se pro to, co zvolíte jako správné?

Překonat vztek na všechny ty mužsko‑ženské rozdíly znamená ujít kus cesty, tak proč si tu cestu aspoň nezpříjemnit humorem? Neznamená to problémy a rozdíly shazovat a zesměšňovat, jen je fajn umět je brát s určitým nadhledem, i když je zrovna nechápete. A když se to zdá být těžké, položte si jednoduchou (někdy ovšem velmi složitou) otázku: Miluju ho (ji) se a chci s ním (ní) být?

Podle toho, jak si odpovíte, se pak snažte naladit. Když cítíte lásku a chcete s partnerem být, nejspíš najdete i vůli. Pokud ne, pak jen těžko budete hledat blízkost a problémy se budou opakovat. Pokud váháte, pak je třeba se rozhodnout.