Online terapie

Důvody rozvoje vedení terapie online jsou zřejmé: časová flexibilita a finanční úspory. Mimo ty, komu návštěvy běžné psychoterapie znesnadňují zdravotní nebo zeměpisné překážky, může i řadě jiných výrazně ulehčit život možnost promluvit si s terapeutem z domova, z práce nebo z chalupy. Což ještě násobně víc platí třeba o lidech, kteří se starají o malé děti nebo staré rodiče a nemohou jednoduše odjet.

Úvaha o penězích se může na první pohled zdát ošklivě pragmatická: jde přece o kvalitu, nikoli o peníze, nebo ne? Podrobnější zamyšlení ale důležitost ceny odůvodňuje. Většina z těch, kdo si terapii platí, má omezený rozpočet – a nižší cena tak může znamenat například víc terapie. Anebo napomoci navázání terapie, která by se jinak vůbec neodehrála.

Nejedná se koneckonců o nic zázračně nového, i Freud před stoletím psal dopisy, takže se změnila jen forma komunikace na dálku. Jaká je cena takových benefitů v kontextu terapeutického vztahu – a co naopak přináší navíc kromě organizačního usnadnění?

Psychoterapie na dálku a po SMS

Vědeckému výzkumu dalece vévodí kognitivně‑behaviorální terapie (KBT). Přístup KBT se silně zakládá na psychohygieně a snaze vyvolat změnu v přemýšlení o symptomech a v chování, které se k nim vztahuje. Doporučení, jak se cvičit ve vhodném zacházení s vlastním životem, aby se člověk začal cítit líp, se zdají být pro práci online vhodná – a výzkumy efektivitu takové terapie na dálku skutečně potvrzují.

Shrnutí existujících studií roku 2014 ukázalo navlas stejnou efektivitu profesionální online KBT jako obvyklé KBT při kontaktu tváří v tvář. Zároveň ale upozorňuje, že takový výsledek není nutně definitivní, protože nerozlišuje mezi různými obtížemi a poruchami. Tím se stejní autoři hlouběji zabývali v další práci, kdy mohli do srovnání zahrnout i novější výzkumy.

Srovnání z roku 2018 na obecné úrovni opět nenachází důkazy o nadřazenosti tradiční, tváří v tvář vedené KBT. K závěrům o konkrétních poruchách zatím zdaleka nemáme dost dat, nicméně určité trendy se projevují. Internetová terapie se jeví být méně efektivní u léčby nespavosti a fóbií – naopak potenciálně efektivnější u sexuální dysfunkce u mužů a u sociální úzkostné poruchy. Právě v situacích, kdy klientovi kvůli tématu terapie nebo úzkosti z lidského kontaktu nevyhovuje osobní rozhovor s terapeutem, může online zákrok nabídnout vhodné řešení.

Studií je zatím málo, nicméně celkově v případě online nabízené KBT působí docela přesvědčivě. Aspoň dokud zůstaneme u psychoterapie, která se typicky skládá z naplánovaných a časově ohraničených sezení, kdy se klient i terapeut věnují výhradně terapii, ať už se jejich komunikace odehrává mezi dvěma křesílky, telefony nebo počítači – a ať už se přenáší video, pouhý zvuk nebo jen řada písmen na chatu. Úspěšná totiž může být i terapeutická komunikace po SMS nebo internetových chatech, navíc přináší nové možnosti, třeba archivaci a opakované čtení komunikačních výměn.

Mnohé zahraniční služby navíc místo obvyklé terapie nabízí „předplatné“ kombinace různých služeb. To kromě audio nebo videorozhovorů s terapeuty zahrnuje i nonstop přístup k textovému rozhraní, na jehož druhém konci se střídají různí operátoři, podobně jako třeba na linkách důvěry. Takový koncept už se od běžné psychoterapie zásadně liší – a byť může být příjemným ulehčením v období akutní krize, jeho dlouhodobá účinnost zdaleka není ověřená.

Rozvolnění pravidelnosti psychoterapie s sebou přináší další možnosti i rizika, zřejmě zásadnější než ty, které přináší pouhé mediování komunikace telefonem nebo počítačem. Zvládne klient, který má nepřetržitě terapeuta na telefonu, získat autonomii a důvěru ve vlastní kontrolu nad situací a nad sebou samým stejně dobře jako ten, kdo své emoce a zážitky celý týden střádá, aby o nich vyprávěl až během přiděleného sezení?

Pro příklad si představme klientku, pro kterou bylo v terapii klíčové cvičení schopnosti udržet tajemství, prožít každý den několik momentů o samotě a sama pro sebe. Utkat se s každodenním banálním problémem, vyřešit jej – a nikomu o tom neříkat, protože na světě jsme každý sám a řešení nalézáme sami pro sebe, ne pro rodiče, partnery nebo následovatele na sociálních sítích. Pro takovou terapii – a řadu dalších – se neustálý přístup nehodí.

Konkrétní výzkumy o terapeutických efektech neustálého přístupu k takové komunikační platformě zatím chybí. Problematické může být neohraničení terapie i ve finančním kontextu. Potřeba různých nadstandardních balíčků, aby si člověk vůbec mohl se svým terapeutem promluvit, ryje do Achillovy paty psychoterapeutického vztahu: že si za klíčovou ingredienci, tedy bezpodmínečné přijetí terapeutem, klient musí platit. Své místo si podobné služby jistě najdou, nicméně se jedná o natolik odlišný postup, že jej nelze obhájit poukazem na obecné důkazy o účinnosti psychoterapie.

Internet a terapeutický vztah

Vraťme se k psychoterapii vedené tradičně, v pravidelných sezeních, jen na dálku. Mohou po internetu fungovat i jiné terapeutické školy než KBT, například přístupy zaměřené na emoce, vnímání sebe samého nebo lidské vztahy? Výzkumy se jimi příliš nezabývají, nicméně klíčová esence psychoterapie, terapeutický vztah, zůstává i při online komunikaci stejně silná jako při osobním kontaktu. Některé studie ji dokonce naměřily silnější. Na definitivní závěry je brzy, ale zdá se, že pro některé klienty může terapie na dálku fungovat nejen srovnatelně, ale i lépe než terapie „obvyklá“.

Fakt, že se jen slyšíme z bezpečí jejich domova, nám pomáhá dostat se možná rychleji a otevřeněji k tomu, co je skutečnou zakázkou terapie. Pro současnou generaci dospělých může být distanční způsob komunikace zvláštní, nicméně pro mladší lidi je naprosto přirozený, vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Aneta Lauterbachová, která na dálku nabízí terapii orientovanou na člověka (person‑centered therapy neboli rogeriánská terapie). Svým klientům namísto kognitivně‑behaviorálního expertního, radícího postoje poskytuje podporu a prostor, v němž řešení a cesty dál hledají a nalézají sami v sobě.

Telefon nebo internet se jeví být překvapivě efektivním pomocníkem i v takovém kontextu: Online terapie je dle mých zkušeností potenciálně stejně účinná jako ta „naživo“, nicméně velice záleží, o jakého jde terapeuta (zda tímto způsobem „umí“ komunikovat, je mu to vlastní) a samozřejmě klienta, který do spolupráce přináší své specifické potřeby. Domnívám se, že pro klienty, kteří nepotřebují přímo „vidět“ terapeutovy reakce, tento způsob setkání nabízí možnost větší intimity, snazší cestu ponořit se do sebe, a dostat se tak ke klíčovým uvědoměním sám v sobě. Nemyslím si, že vliv terapeuta by v distanční komunikaci byl menší. Jsem přesvědčena o tom, že mnozí z nás jsou schopni se přeladit na čtení emocí z hlasu, pomlk, tempa atd. a samozřejmě toho řečeného. Nepohlížela bych proto na distanční terapii jako na nutně limitující formu, ale spíše jako na nabídku jiné (v něčem omezenější, v jiném obohacující) možnosti kontaktu.

Zjišťuji, že v této podobě zažíváme s klienty mnohé z nejintenzivnějších setkání. Svým způsobem se tím dostáváme zpět k podobě klasické psychoanalýzy, kdy klient ležel zády k terapeutovi. Klienti mi mnohdy popisují, že si zavřeli oči a soustředili se plně na sebe, mnozí si sedají do zahrady, uvaří si na sezení čaj, dělají si tak ze setkání rituál u sebe doma. Někteří si při procesu malují, jedna klientka mi sdělila, že si stavěla kolem sebe hradby z kostek, zcela spontánně. To jsou momenty, které u terapie tváří v tvář většinou nenastanou. Klienti se v přímém kontaktu málokdy cítí natolik uvolněně, jako se mohou odpoutat, když jsou sami se sebou. V tom vidím fascinující potenciál.

Jak najít online psychoterapeuta

Psychoterapeut je kvalifikovaný odborník, který dokáže posoudit, jak svou práci vykonávat. Jako takový je schopný rozhodnout, jestli vzhledem k potřebám konkrétního klienta a jeho vlastním schopnostem dává smysl vést psychoterapii online nebo po telefonu. Pro online terapii není třeba žádná specializace – osobně bych naopak preferoval odborníka, který pracuje i v osobním kontaktu, takže má neustálé srovnání, jestli jsou online nabízené služby skutečně efektivní.

Hledání psychoterapeuta pro intervenci vedenou online se tak příliš neliší od hledání terapeuta, za nímž bychom chodili do kanceláře nebo na kliniku. Letmý pohled na Google sice nabídne několik firem propagujících právě online formu psychoterapie, jenže jejich prezentace budí pochybnosti přemrštěnými cenami nebo intenzivní sebepropagací. Případně působí úplně absurdně: zavolejte konkrétnímu odborníkovi kdykoli a on se vám bude hned věnovat za pouhých devětadvacet korun na minutu. Přemýšlím, co asi takový odborník udělá s klientem, který u něj zrovna sedí osobně? Nebo s dítětem, které zrovna vede do školky? Takového „terapeuta“ bych nechtěl.

Internet se šarlatány jen hemží: nádherným příkladem je třeba společnost nabízející vzdělávání v léčbě krystaly včetně – samozřejmě smyšleného – „titulu“ CCH (certified crystal healer), který si prý můžete psát za jméno. Podobné příšernosti nabízí i český internet – a někdy je bohužel zaštiťují i skuteční psychologové. Obvyklým poznávacím znamením je důraz na neověřitelné „zkušenosti klientů“ a přehnané sliby – oproti důrazu na vzdělání a popis terapeutických metod, které jsou typické pro profesionály.

Garancí, že je „psychoterapeut“ skutečně psychoterapeutem, je členství v České asociaci pro psychoterapii (ČAP), které je podmíněné jak kvalifikací, tak trvalým sebevzděláváním, supervizí a dodržováním základních etických pravidel. Nejvhodnější pomůckou pro výběr psychoterapeuta se proto jeví být právě web ČAP. V jeho databázi terapeutů je možné odborníky vyhledávat i podle nabídky online péče zaškrtnutím políčka „Skype“.