Odvrácená tvář
Trvalo mi přes padesát let, než jsem přestala nosit masku hodné holky.
Člověk sám sobě nerozumí. Jednu věc cítí, a druhou pod vlivem okolností a vyhodnocení rozumu dělá. Pocit v nás k nám promlouvá upřímně a s láskou. Stejně tak rozum to myslí dobře. Hodnotí na základě zkušeností a etiky a chce to nejlepší pro všechny. Pocit a Rozum jsou jako dva bratři v nás. A oba mají pravdu! Jak se pak v sobě máme vyznat? Kdy a na čí straně stát?
Nedávno jsem se probudila ze zvláštního snu. Prostřednictvím něho jsem se ocitla v situaci, kde jsem cítila jistou část viny, ale současně si nepamatovala prožitek toho, čím jsem se provinila. Proti mému tvrzení se nacházely prokazatelné důkazy a já kvůli nim ztrácela přízeň a důvěru nejbližších přátel. Když se mi pak s vypětím sil podařilo ujistit je, že jsem nic neprovedla a nic nemyslela zle, zjistila jsem, že to bylo marné.
Objevil se další důkaz, který jsem si nedokázala vysvětlit. Tehdy už ani nebylo komu. Přátelé se definitivně otočili zády a veřejně mě zostudili. Ale já to přesto nechtěla vzdát. Sebrala jsem veškerou odvahu a šla jim vysvětlit, že někde musí být mýlka. Když jsem k nim přišla, vůbec o ničem nevěděli. Vítali mě, jako by se nic nestalo. A vtom jsem se probudila.
Pocity, které se ve mně v tomto snu odehrávaly, byly velmi zmatené a bolestné, až na ten poslední okamžik před probuzením. Co jsem si z toho pro sebe vzala?
Na počátku bylo slovo
Můj sen mi napověděl, že úkolem našeho života není upřednostnit jednoho ze dvojice Pocit a Rozum ani stavět se spravedlivě nejdříve na jednu, pak na druhou stranu, ale přimět ty dva bratry v nás, aby vytvářeli závěry společně. Jak to udělat?
Prostě vzít na vědomí, že člověk má dvě tváře a ta černá z nich není o nic horší než ta bílá. Tmavá je pouze proto, že stojí ve stínu. Ukrývá totiž všechna naše zranění a bolesti, všechny emoce, které jsme se naučili zakrývat.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..