Odrazit se ode dna
Když je čím dál hůř, dostaví se rezignace. Co přijde po ní?
Čas od času se nám v životě sejde více negativních událostí za sebou, například během jednoho roku. Jen se oklepeme a zmátoříme z jedné, srazí nás další rána. Ztráta blízkého člověka, problémy v práci, neshody s přáteli… K tomu všemu se může přidat onemocnění, které na dobré náladě nepřidá a velkou měrou nám bere energii. V podstatě si můžete doplnit cokoliv, co se nám všem v životě děje a co každému z nás může narušovat duševní pohodu a celkovou spokojenost.
V životě zažíváme světlejší období, která zákonitě střídají ta temnější. Než se se zátěžovými situacemi vyrovnáme, potřebujeme nějaký čas, který je samozřejmě individuální. Záleží na tom, jak jsme osobnostně vybaveni zvládat náročné situace, což může být dáno geneticky, a není v našich silách to výrazným způsobem ovlivnit. Pak také záleží na našem okolí, na sociální opoře, která je nám k dispozici a – což je velmi důležité – kterou si dovolíme v daném okamžiku pustit k tělu: jak dokážeme být otevření pomoci, ať už má jakoukoliv podobu.
Ze světlých období těžíme pozitivní emoce, radujeme se, užíváme si to. V době, kdy jsme pod zátěží, mnohdy nevidíme východisko. Situace se nám zdá neřešitelná, nedokážeme se s ní srovnat a přijmout ji. Pokud se takových momentů v našem životě sejde několik za sebou, může se stát, že se v nás chuť k životu zlomí, začneme se utápět v negativismu, pasivitě a výsledkem toho všeho je pak naprostá rezignace na život. Když tento stav trvá delší dobu, může přerůst do depresivní epizody.
K rezignaci nás mohou dovést i dlouhodobě za sebou poskládané nepříjemné zážitky a situace. Nemusí být zásadního charakteru, vyrovnat se s nimi nás však stojí duševní úsilí a jeho množství, kterým disponujeme, není nekonečné. Nemusíme si to ani uvědomovat, říkáme si, že to všechno zvládáme. Postupně můžeme dojít do fáze, kdy už sílu na zvládání nemáme, a plíživě padáme do stavu rezignace. K rezignaci může vést i to, když se o něco snažíme, zkoušíme různé cesty a způsoby, jak toho dosáhnout, a ono se to z různých důvodů nedaří. Je to pak ono příslovečné „stokrát nic, které umořilo vola“.
Čím dál hůř
Pokud se dostaneme do rezignace, většinou není zasažena jen oblast, které se to bezprostředně týká. Rezignovanost nám ubírá energii a drive, čímž v důsledku prorůstá do celého našeho života, od práce přes kontakt s přáteli a zvládání běžných denních povinností až po radost ze života jako takovou. Rezignovaný člověk mnohdy jen reaguje na to, co se kolem něho děje, ale nevyvine žádnou aktivitu, aby do situace vstoupil a ovlivnil ji. Nechává se unášet okolnostmi, nedává do života nic ze sebe.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..