Odpočinek na míru

Naše touha poradit si s problémem nás často až příliš zbrkle žene ke snaze najít řešení, aniž bychom opravdu porozuměli podstatě problému. To se netýká jen problematiky únavy, ale v této oblasti to doslova bije do očí. Únava je pro nás něco tak důvěrně známého, že nám to nestojí za hlubší zamyšlení. A to je škoda, protože tato povrchnost stojí za velkou částí problémů, které s únavou máme.

V tomto článku bych se rád zaměřil na několik aspektů únavy a našeho zacházení s ní, které, když na to přijde, vlastně nejsou nijak objevné, ale přece se o nich moc nemluví.

Jaká únava je ta vaše?

Předně je potřeba si uvědomit, že neexistuje únava, ale spíše únavy. Většina lidí k únavě přistupuje bez dalšího rozlišení, jako bychom měli, metaforicky řečeno, jednu vnitřní „palivovou nádrž“, ze které čerpáme svou vitalitu. Tak to jednoduché to ale není.

Unaveni můžeme být fyzicky, mentálně, emocionálně, senzoricky nebo sociálně. Co si představit za fyzickou únavou, asi nemusím nikomu vysvětlovat. Mentální, emocionální a senzorická únava dávají dohromady to, co bychom mohli shrnout do škatulky „psychická únava“.

• Mentální únava vzniká při myšlení, rozhodování, řešení problémů…
• Emocionální únava je zase výsledkem vystavení emocionální zátěži.
• Senzorická únava je únava, která vzniká z přemíry smyslových (zrakových, sluchových) podnětů, které musí náš mozek zpracovávat.
• No a nakonec sociální únava – to je jednoduše řečeno únava z lidí.

K čemu je takové rozlišování dobré? Skutečnost, že neexistuje únava, ale únavy, má zásadní důsledky pro chápání odpočinku. Každý typ únavy totiž vyžaduje jiný přístup k odpočinku. Znamená to také, že neexistují a priori odpočinkové a neodpočinkové činnosti: o tom vždy rozhodují okolnosti. I odpočinková činnost je zátěž, jen v jiné části spektra našich energetických rezerv.

Odpočinek unavuje, ale tato únava je žádoucí. Nejlépe dobíjíme baterky tehdy, když je současně vybíjíme jinde. Proto když zjistíte, že jste unavení, je dobré položit si otázku, jaké povahy je vaše únava, abyste si mohli vybrat takový druh odpočinkové činnosti, která bude úplně z jiného soudku.

Umění správně odpočívat

Pokud například celý den v práci mluvíte s lidmi a řešíte dejme tomu reklamace a stížnosti, rozhodně si neodpočinete při poslouchání stesků kamarádky na jejího partnera. Je‑li vaše kapacita pro pomoc druhým vyčerpána, bude takový rozhovor jen zátěž navíc. Cokoliv jiného (třeba fyzická námaha, např. jízda na kole) vám poslouží lépe, protože si nepotřebujete „jen“ oddechnout. Vy si v takovém případě potřebujete především oddechnout od lidí.

Dokážete‑li rozlišovat různé druhy únavy, umožní vám to odpočívat aktivně a u jedné činnosti si odpočinout od činnosti jiné. Aktivní přístup k odpočinku má oproti pasivnímu odpočinku jednu velkou výhodu – zvyšuje naši vitální kapacitu.

Už jste se v životě potkali s čipernými sedmdesátníky, kteří toho stíhají neuvěřitelně moc a přitom jsou stále plní energie? Já je občas potkávám. Dlouho jsem si kladl otázku, v čem je tajemství této vitality. A podle všeho je to tajemství právě v aktivitě. Při aktivním odpočinku člověk posiluje svou výdrž. Je to jako vytrvalecký trénink. Když od jednoho typu únavy regenerujete činností, která vás zatíží jinak, postupně zvyšujete svou schopnost zvládat dlouhodobě vyšší míru zátěže a získáte tak po čase výdrž maratonce.

Odpočinek, nebo rozptýlení?

Problematika odpočinku má ještě jeden důležitý aspekt. Někdy zaměňujeme odpočinek, jehož účelem je „dobít baterky“, a činnosti, jejichž účelem není nabrat síly, ale jen přebít aktuální nepříjemné prožívání. Únava totiž není zrovna příjemný pocit, a tak ji často máme tendenci překrýt něčím, co by od ní odvedlo pozornost. Mezi nejoblíbenější únikové činnosti patří sledování televize bez skutečného zájmu o to, co v ní běží, neúčelné surfování po internetu nebo zabíjení času na Facebooku.

Využívejte celý web.

Předplatné