Odoláte pokušení?

Když podléháme pokušením, podléháme našemu egu. Našim nízkým touhám, které jsou ve své podstatě prázdné a udržují nás v emočním kolotoči. Neposkytují dlouhodobě pocit štěstí.

Naopak – při opakovaném podléhání těmto touhám se prohlubuje náš pocit nespokojenosti a frustrace. Přinesou na chvíli fiktivní iluzi něčeho, co nám v životě chybí, a následně nás nechají padnout, často až na dno. Jejich následky nikdy nedomyslíme až do úplného konce. Podléháme jim z nedostatku lásky k sobě.

Podléháme pokušením, protože nám v životě něco chybí. Může to být láska, blízkost, jistota, ale i pocit bezstarostnosti, pohoda. Nebo se chceme vyhnout prázdnotě, zoufalství, osamění.

Toužíme po lásce a blízkosti, kterou nám nevěra poskytne pouze fiktivně a na chvíli. V dlouhodobém měřítku nás od naplnění těchto hodnot vzdaluje.

Efekt, který podlehnutí pokušení přinese, je rychle pomíjivý. Přesto těmto touhám podléháme. A to hlavně proto, že si neuvědomujeme, jaké jiné touhy a potřeby se za nimi skrývají. A někdy i uvědomujeme, ale cítíme se v naší situaci bezradní a neumíme ji jinak řešit. A tak sáhneme po rychlém řešení, které nás stojí nejméně námahy.

Nepravé potřeby, nesprávná řešení

Nesouhlasím s tím, že jsme si v těchto situacích plně vědomi následků. Myslím si, že právě naopak. Sice se rozhodneme částečně vědomě, ale jistě si nejsme plně vědomi všech souvislostí a dopadů, které takové rozhodnutí má. Stejně jako si  nejsme plně vědomi své motivace.

Skrývá se v tom totiž jistá sebedestrukce. Pokud například podlehneme (nebo opakovaně podléháme) nevěře, tak se nám nikdy nepodaří naplnit blízkost a lásku. A přitom je to právě touha po nich, která nás k nevěře vede. Nevěra nás vzdaluje od druhého, poskytuje iluzi něčeho, co není skutečné.

Nikdo netouží být nevěrný. Toužíme po lásce a blízkosti, kterou nám nevěra poskytne pouze fiktivně a na chvíli a v dlouhodobém měřítku nás od naplnění těchto hodnot právě vzdaluje. Pokud si tohle uvědomíme, proč být nevěrní? Proč lhát a obluzovat sebe sama? Možná jen proto, že to neumíme jinak. Nebo si nechceme přiznat, že po lásce a blízkosti toužíme.

Stejně i jiná pokušení. Např. pokud se opíjíme, máme na chvíli pocit uvolnění a bezstarostnosti. Nebo se pitím odbourají naše zábrany a najednou máme pocit sebejistoty. Jenže s vystřízlivěním často přichází i nepříjemné procitnutí. Výčitky, že jsme opět podlehli. Nebo stud za své chování. Opět jsme v napětí, naše starosti a problémy nikam neodešly. Problém přetrvává a my možná máme pocit, že jsme opět selhali.

A takhle se chytáme do vlastní pasti. Místo abychom hledali trvalé řešení našich problémů, uchylujeme se k rychlému „řešení“. Poškozujeme sami sebe, podkopáváme si vlastní nohy a kazíme svůj obraz o sobě. Asi nikdo si neváží sám sebe za něco takového.

Podléháme pokušení, protože nechováme lásku k sobě samému. Takové jednání nás poškozuje. Zrazujeme sebe. Naše vyšší touhy a přání, které máme, nenaplňujeme. A to právě proto, že se nerozhodujeme úplně vědomě. Nejsme upřímní sami k sobě. Podléháme zoufalství a frustraci a pak děláme zoufalé činy.

Využívejte celý web.

Předplatné