Odmítaná
Je to peklo, nebo dar – mít mámu?
V posledních letech, kdy jdu cestou hlubšího sebepoznávání a snažím se život a realitu, kterou vidím, uchopit nějakým způsobem vědomě, ze mě vyplouvá veliká bolest, na kterou neustále narážím.
Zhruba do svých dvaceti let jsem žila zřejmě normální život. Všechno tomu nasvědčovalo. Ačkoliv mně nebylo jasné, proč trpím neustálým pocitem viny, který byl podivně spjatý s mou mámou.
Taky jsem nevěděla, proč se mi tak často chtělo umírat – zvlášť v pubertě byly myšlenky na sebevraždu jediná útěcha, co mě paradoxně držela při životě. Jenže já byla velmi úzce spojená s érou romantismu, knihy toho slohu jsem milovala a hltala, a tak možná i proto jsem nějak nabyla dojmu, že můj chronický stav a žal je vlastně v pořádku.
Pravda se dere ven
To, že je něco špatně, mi došlo při jedné transcendentální zkušenosti při drogovém experimentu. Byl to hluboký zážitek, při kterém jsem jasně uviděla, že svůj život neovládám já, ale je ovládán mojí mámou. Dokonce ze mě vypadla věta, kterou si tak živě pamatuji: „Máma je soudcem mého života.“ Taky ze mě vytryskla obrovská nenávistná vlna směrem k sobě samé a v ten moment jsem nechtěla existovat.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..