Odloučení: základní zkušenost

Separace neboli odloučení je klíčovým a náročným vývojovým úkolem každého člověka. Série stále nových a nových separačních krizí a nepohoda, která je zpravidla doprovází, začíná porodem a končí až absolutním odloučením ve smrti.

Separační krize ovšem nejsou u zdravě se vyvíjejícího jedince pouze zdrojem nepohody a strádání, ale představují především příležitost k osobnímu růstu.

Jejich zdárné překonání v raném věku je nezbytnou podmínkou ustavení zdravého sebevědomí a sebeúcty ve věku pozdějším. Utváření celistvé osobnosti každého člověka tedy závisí ve značné míře na jeho schopnosti přežít krize a těžit z nich.

Podstatná část pocitů nastávajících rodičů má svoje základy v raných zkušenostech s výchovou, kterou zakoušeli od svých rodičů.

Odloučení není nikdy záležitostí jednotlivce, jde vždy o společný úkol minimálně dvou lidí. Přirozený vývoj naděluje první náročné úkoly tohoto druhu matce a dítěti. Po porodu, který je především odloučením fyzickým, následují další, natrvalo se vpisující do mysli dítěte a utvářející jeho další život. Jsou to hluboké otisky zásadních zkušeností na dosud málo popsané tabuli dětské duše.

Vývojové milníky

• Odstavení od prsu,
• samostatné usínání,
• zvládnutí hygienických pravidel,
• příchod mladšího sourozence,
• nástup do školky,
• navazování prvních přátelských vztahů mimo rodinu,
• nástup do školy,
• první láska,
• odchod z domova,
• samostatný život bez rodičů,
• příchod vlastních dětí.

To vše lze pokládat za důležité vývojové milníky, které vyznačují cestu separačního procesu.

Přirozený vývoj jedince přináší tyto situace obvykle ve správném pořadí a v pravý čas. Existují ale odloučení, jež je možné označit za traumatická, neboť přicházejí nečekaně a bez ohlášení. Jsou to situace, o kterých víme, že mohou nastat, ale zpravidla si je nejsme ochotni připustit do chvíle, než nám zaklepou na dveře. Smrtelná nemoc nebo nehoda, rozvod, dlouhodobé odloučení v důsledku nemoci, válečného konfliktu nebo politické zvůle…

Mamince pyšné na intenzivní a těsný vztah se svým chlapečkem může její hrdost zhořknout ve chvíli, kdy se kvůli mohutným protestům a pláči opakovaně nedaří syna umístit do školky.

Ať již jde o odloučení v důsledku přirozeného vývoje nebo o traumatickou separaci (ztrátu), každý se s ním vyrovnává odlišně. Zatímco jedno dítě prochází náročným vývojem prvních let hladce a dělá své mamince radost, druhé se spolu s ní trápí pokaždé, kdykoli je třeba popasovat se s dalším vývojovým úkolem. Podobně je tomu u traumatizujících událostí, které mohou život jednoho zcela zničit, zatímco druhému dopomohou k dalšímu významnému posunu v jeho vývoji a posílení jeho odolnosti a životního elánu.

Někdy se z nevyřešeného vývojového úkolu vyvine trauma, které vytrvale narušuje a znesnadňuje život všem zúčastněným. Mamince pyšné na intenzivní a těsný vztah se svým chlapečkem může její hrdost zhořknout ve chvíli, kdy se kvůli mohutným protestům a pláči opakovaně nedaří syna umístit do školky. Tatínek, který v dceři vždy viděl „svou malou holčičku“, se zase bude těžko smiřovat s touhou plnoleté dcery odejít se svým vyvoleným, nejlépe ihned.

Začíná to před početím

Přednáška 24. října 2024