Od touhy k závislosti
Proč nás může nový vztah zcela pohltit a kdy to začíná být problém?
Poznali jste někoho nového, s kým se cítíte příjemně, rozumíte si, dokážete se společně zasmát. Máte pocit, že byste konečně mohli být šťastní. Možná jste netrpělivě vyhlíželi, až se ve vašem životě objeví ten pravý nebo ta pravá přesně podle vašich představ. Těšíte se na každé další setkání, v břiše vám poletují motýli a kolem žaludku cítíte hřejivé, ale zároveň lehce nervózní chvění. Může toho být až příliš – nechat se unášet proudem napětí a nervozity, neustále vyčkávat a být v pozoru, jestli náhodou nepípne telefon. Pomalu se nedokážete soustředit na své blízké nebo vlastní práci.
Jiným důvodem může být celkově menší sebevědomí, někdy i přirozená nejistota či plachost. Někteří mohou mít tendenci svou hodnotu odvozovat od toho, jak vypadají jejich vztahy. Nevidí svou cenu ve vlastních vlastnostech, schopnostech, osobnosti, ale v tom, jak se k nim jejich okolí chová a jak je hodnotí.
Samotný partner tedy v rozvoji závislosti někdy vlastně nehraje roli. Dokonce si ani nemusí být vědom, co se v nás děje, když to skrýváme. Určitý typ partnera k takovému prožívání ale může přispět – například pokud se setkáme s někým nesmírně charismatickým nebo citově hůře dostupným, kdo svou náklonnost nedává tak výrazně najevo. To v nás může vzbudit ještě silnější touhu se k němu přiblížit a připoutat si ho.
Jak pečovat o svůj vnitřní klid
Vystoupit z kruhu neustálých vtíravých myšlenek na druhého člověka nebývá snadné. Proto je už na samém začátku dobré zaměřit se na to, abychom se do stavu posedlosti vůbec nedostali, pokud tušíme, že k tomu máme sklony.
To v prvé řadě znamená uvědomovat si obraz, který si o protějšku tvoříme. Na začátku vztahu míváme tendenci si druhého idealizovat – soustředíme se pouze na jeho pozitivní stránky, zatímco vlastnosti, které nejsou tolik přitažlivé, nechceme vidět. Zkoušejme tedy druhého vnímat v jeho celistvosti. Nedopusťme, abychom si ho představovali jako bezchybnou bytost.
Dalším pomocníkem může být vědomé střežení si vlastních hranic, abychom nepodlehli tendenci podřídit svůj život partnerovi. Přizpůsobení samo o sobě není nic negativního, je ale nutné hlídat si míru. V životě nám nový vztah jistě zabere své určité místo a čas, ale musí nám zůstat kapacita pro činnosti, ze kterých čerpáme energii, dělají nám radost, a také čas pro naše blízké a odpočinek.
Zdravý vztah vyžaduje i prostor, ve kterém mohou oba volně dýchat. Touha po nové životní etapě nás ale někdy vede k tomu, že chceme přeskočit přirozený vývoj. Chceme se v krátkém čase dopracovat do fáze, kdy už bude vše zaběhnuté – přeskočit vzájemné poznávání a přejít rovnou k tomu, co si pod vážným vztahem představujeme. Takový tlak nás nutí přemýšlet, jak věci co nejrychleji posunout.
Okouzlení a touha jsou přirozenou součástí zamilovanosti a není důvod se jich obávat. Stačí si jen uvědomovat, jak se odrážejí v našem životě, abychom jim ponechali prostor, ale zároveň se nenechali zcela pohltit. Když si dokážeme udržet rovnováhu mezi touhou po druhém a péčí o sebe, dáváme vztahu šanci vyrůst v něco hlubšího, zdravého a naplňujícího. A právě v takové rovnováze může láska přinášet radost, svobodu i pocit skutečné blízkosti.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..