Objevování těla

Nejsou jedinými překvapenými rodiči. Když do života partnerů vstoupí miminko, připravují se na přebalování, krmení, uspávání, hraní, první krůčky a první slova. Nepočítají s tím, že budou v několika blízkých letech řešit u svého dítěte sexuální vývoj. To jsou témata, s kterými ještě stále spousta rodičů počítá až kolem období dospívání (a někdy očekávají, že to za ně vysvětlí škola, případně internet).

Dospělí si pod sexuálním vývojem velmi rychle představí pohlavní styk, což s obrázkem malého miminka nejde příliš dohromady. Ale sexuální vývoj a sexualita není jen pohlavní styk – jde o celé spektrum aktivit od pohlazení a doteků přes lásku až po potřebu blízkosti.

Postoj k sexualitě a její vnímání dítětem, ale i sebepřijetí dítěte a sebelásku ovlivňuje právě rodinné prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, a vzor, jaký rodiče svému dítěti dávají. Dítě se sexuální bytostí nestává přes noc, ale rodí se jí a vrůstá do ní. Proto se lze už v raném věku u dětí setkat s různými zdravými projevy chování, které si dospělí sexualizují. Tím je to pak pobuřuje, ačkoli jde o zcela přirozenou činnost.

Co všechno ke mně patří

Už v kojeneckém věku objevuje miminko jednotlivé části svého těla. Postupně zjišťuje, kde má pusu, hlavu, ruce, nohy…, obzvlášť chlapečci přijdou poměrně brzy na to, kde mají genitálie, a rádi tam rukou zabloudí ve vaně nebo při přebalování. Jde zatím ještě o neuvědomovanou činnost.

Dalším intenzivním obdobím prozkoumávání svého těla je doba, kdy dítě odloží pleny a má jednotlivé části těla lépe dostupné. Nejčastější reakcí na jejich chování je potom ze strany rodičů a blízkých lidí: „Nesahej si tam. To se nedělá. Netahej si za něj.“ Nebo rovnou plácnutí přes ruku. Někdo neváhá přirovnat chování dítěte k hříchu. Je ale zcela přirozené, že se kojenci a následně i batolata se svým tělem seznamují.

V rámci tohoto objevování je vhodné v době, kdy dítě pojmenovává části těla, pojmenovat i jejich pohlavní orgány – penis a vagínu. Pro děti je důležité, aby věděly, jak se jejich pohlavní orgány jmenují, a v batolecím nebo předškolním období to vezmou jako něco přirozeného, nebude to pro ně nijak „trapné“ nebo neobvyklé.

V okamžiku, kdy tyto názvy poprvé uslyší až ve škole nebo od kamarádů, se dítě může mezi vrstevníky zesměšnit, pokud se zeptá: „A co to je?“ Nebo se bude nepřiměřeně stydět, protože jsou to přece pojmenovávání, která se u nás v rodině nesmí říkat.

V rodině se mohou pro pohlavní orgány používat „dětské přezdívky“, ale i při nich by rodiče měli zůstávat v klidu a červenáním, koktáním nebo odmítnutím dítěte nevysílat neverbální zprávu: „Teď se bavíme o něčem, co není úplně v pořádku, a v tématu mi není dobře.“

Tohle je tak příjemné!

Samotná masturbace se může objevit už u dětí v kojeneckém věku – dítě se může různě třít o plenu nebo nábytek, zkroutit se do zvláštních poloh, zrudne, začne rychleji dýchat a vydávat podezřelé zvuky. Rodiče nejdřív napadne závažnější možná varianta, kterou je epileptický záchvat. Proto zajdou na pediatrii, kde pediatr může příčinu odhalit, nebo jí na kloub přijde až neurolog. Dítě v tomto období masturbaci neprožívá stejně jako dospělý, řídí se spíše příjemnými prožitky.

„Dělal to už před prvním rokem života. Věděl, kde má přirození dřív než nožky. Vždycky celý zrudnul a chrčel a pořád se divně hýbal jako v transu nebo záchvatu. Než jsme zjistili, co to je, tak jsme obešli několik specialistů, protože to celou dobu vypadalo jako epilepsie nebo nějaký záchvat. Až na neurologii nám paní doktorka řekla, že jen onanuje.

Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Vůbec mě nenapadlo, že je něco takového u tak malého dítěte vůbec možné. Teď je starší, jsou mu tři roky a začal to dělat znovu. Mnohem častěji a víc intenzivně. Vždy začne, zrovna když jsme všichni v jedné místnosti a koukáme na televizi nebo večeříme. Chci, aby to nedělal.“

Je v pořádku, když dítě zkoumá své tělo. Pokud mu budeme masturbaci striktně zakazovat, plácat ho přes ruku, znechuceně odmítat, co dělá, vysíláme mu jasnou zprávu – sexualita a tvé příjemné prožitky jsou špatné. Dokonce tímto odmítavým postojem k chování dítěte můžete jeho projevy ještě posílit.

Pro správný vývoj dítěte je mnohem lepší upozornit ho, že to, co dělá, je v pořádku, že rozumíte, že to dítěti dělá dobře, ale jde o něco intimního a soukromého, a proto je dobré, když se to odehrává třeba v pokojíčku, když je dítě o samotě. Menší dítě stačí zaujmout zajímavou hrou, a odvést tak jeho pozornost. Bezpečný prostor a otevřená komunikace s dítětem jsou zde základem.

Zdravá sexualita

Může být pro dítě masturbace škodlivá nebo nebezpečná? Rodiče by měli zpozornět ve chvíli, kdy jde o takzvanou přehnanou masturbaci: dítě onanuje několik hodin denně a ztrácí zájem o jiné běžné aktivity. Děti někdy masturbaci volí, když zažívají nudu. Některé děti začínají onanovat ve chvíli, kdy mají zdravotní problém, který způsobuje pálení a svědění v oblasti genitálií. Podobné chování můžou taky odkoukat od jiných dětí v kolektivu nebo mateřské škole, a učit se tak nápodobou.

Jen těžce budete s dětmi mluvit o těle a sexualitě, pokud je sami vnímáte jako něco negativního, špatného nebo zcela tabu. Rodiče jsou pro děti vzory i v oblasti intimních vztahů. Děti moc dobře vnímají, jak se rodiče staví k vlastnímu tělu a jak ho přijímají. Všímají si i takových drobností jako polibek rodičů před odchodem z práce, letmé pohlazení po ruce, společný smích nebo přitulení večer u televize.

A proto možná předtím, než jsme sami připraveni k tomu otevřít téma sexuální výchovy se svým dítětem, je dobré položit sami sobě některé otázky:

• Jak vnímám své vlastní tělo?
• Mám své vlastní tělo rád/a?
• Jaký je můj vztah k sexualitě?
• Umím mluvit o tom, co je mi příjemné?
• Jak byla sexualita vnímaná mými rodiči?
• Co bych si přál/a, aby si do života odneslo mé dítě v oblasti jeho vlastního těla a sexuality?

Dítě nepotřebuje otevírat nijak zásadně otázku sexuality v rámci „přednášky“ od rodičů. Rodiče se tedy nemusí bát, že by si na probrání tohoto téma museli vyhradit speciální čas, kdy dítě odchytí.

Sexualita se může stát přirozenou součástí života dítěte a jeho vývoje, pokud pro rodiče toto téma nebude tabu. S prvními zvídavými otázkami dítěte na téma odlišnosti mužského a ženského těla a příchodu dětí na svět mohou přijít i jednoduché odpovědi rodičů, na kterých pak společně rodič s dítětem budou stavět.