Objevování světa

Zima a teplo, tma a světlo, hlad a přeplněný žaludek, rušivý hluk a strašidelné ticho, k tomu všemu klubající se zoubky a navíc maminka není vždy hned při ruce, když to nejvíc potřebuji.

Je toho mnoho, co dítěti znepříjemňuje život mimo matčino lůno, kde bylo o vše dokonale postaráno.

Dostatečně dobrá matka pomáhá tyto náročné změny dítěti přijmout, dokáže ho ukonejšit a ukázat mu, že je hezké být na světě, že je možné se s neustále přicházejícími nepříjemnostmi vyrovnat do té míry, že může zažívat pocity klidu a pohody, zkrátka být spokojené.

Ideální scénář

Maminka nabízí dítěti výměnou za útulnou dělohu vřelé objetí, něžné dotyky a teplo čisté zavinovačky a plínek. Namísto pupečníku nabídne pravidelnou stravu hned ze dvou zdrojů, „z levého“ a „z pravého“, které, když se střídají v tom správném pořadí, vždy nabízejí dostatek dokonale vyvážené stravy. S tím, jak si malé dítě zvyká na nově ustavený režim, jak je stále víc a víc spokojené, zůstává mu mezi četnými odpočinky stále více volného času na zkoumání okolního světa.

Je třeba prozkoumat obě prsa, matčinu tvář, vyzkoušet, jestli není možné jídlo získat také jinde na jejím těle. Aby bylo možné maminku zkoumat, je třeba se od ní trochu oddálit, alespoň na délku krátkých paží. Už to jde i bez pláče, protože mě chvíle, kdy maminku necítím na celém těle, už neděsí. Můžu se odstrčit a o zbytek se postará maminka, která mě nenechá spadnout, neupustí mě.

Dítě postupně získává zkušenosti se svým a matčiným tělem. Objevuje kouzlo vlastních dovedností. Zvedá hlavu, ovládá ruce, zkouší totéž s nohama. Už dávno umí přivolat maminku, když potřebuje. Klidně se uvelebí u toho vousatého, kterému se říká táta, nebo vrásčitého, co se někdy jmenuje babička a jindy dědeček, to podle toho, jestli to má nebo nemá vousy. Ale i když jsou vousy velmi zajímavá věc, za chvíli je to opět maminka, po kom je největší sháňka. Navíc tak dobré jídlo, jaké podává právě maminka, jinde neservírují. Všude dobře, u maminky nejlépe.

Dítě je v počátcích objevování světa fyzicky a psychicky stále zcela závislé na své mamince. Matka, v ideálním případě plně oddaná potřebám svého dítěte, tuto závislost umožňuje. Třebaže jde o vyčerpávající práci, kterou lze bez nadsázky přirovnat k nevolnictví, činí tak dál zanedbávaje své vlastní potřeby. Její vklad do pohody dítěte je enormní, zásluhy nepopiratelné, uspokojení jejích základních potřeb zanedbatelné.

Matce se výměnou za její obětování dostává oprávněného pocitu hrdosti a uspokojení z vlastní důležitosti pro dítě. Možná, že dosud něco takového nezažila, že nikdy neměla pocit, že by byla pro někoho významná, nepostradatelná. Možná, že mateřství je jejím jediným dosavadním úspěchem v jinak málo uspokojivém životě.

Jak dítě roste, jeho zájem o svět stoupá a spolu s ním se rychle vyvíjí i jeho schopnosti, které mu aktivní průzkum okolního světa umožňují. Čas, který dítě tráví aktivním způsobem, se prodlužuje. Důležitost a nepostradatelnost maminky pomalu klesá. Pro většinu matek je každý pokrok dítěte důvodem k oslavě. Pase koníčky! Sedí! První lžička, druhá lžička! Ach jo, zase to vyplivl. No viděli jste to!? Ne? To byl první krůček!

Listování v chytrých knihách s normami pro tyto a jiné dětské zábavy se na čas stává oblíbeným koníčkem většiny maminek. Je důležité vědět, jak je moje děťátko na tom, zda je vše, jak má být. Nadšení maminky se přenáší i na dítě, které má radost, že má maminka radost. Co by jí tedy neukázalo další krůček nebo nevyhodilo další knížku z knihovny, když ji to tak baví. Odloučení z matčina náručí probíhá radostně a za oboustranného souhlasu dítěte i jeho maminky. Pocit maminky, že ztrácí své výsadní postavení v životě dítěte, je vyvážen pocity hrdosti a nadšení z pokroků dítěte na cestě životem.

Přednáška 24. října 2024