Objevování protipólů

Abychom si dokázali uvědomit svoji odvahu, musíme někdy být i strašpytlové. Je pravda, že právě určité vychýlení k jedné polaritě dělá člověka jedinečným. Problém nastává ve chvíli, kdy si jednostrannost svého chování neuvědomujeme a – ze svého pohledu – nemáme na výběr. Vidíme se např. jen tak, jak nás vnímali rodiče (to je hodná holka; ten dělá pořád problémy), nebo tak, jak bychom chtěli, aby nás vnímalo okolí (dokonalí supermani).

Neuvědomovaný či odmítaný opačný pól charakteristiky máme často tendenci projikovat na druhé lidi. Všichni okolo nás jsou např. závistiví nebo nepřátelští. Tato představa, která vznikla a existuje výhradně v naší mysli, nás velmi ochuzuje o tu druhou část sebe. Cílem gestalt terapie je využít energii těchto neuvědomovaných částí já pro nás dobrým směrem.

Experiment: Tohle všechno jsem já

1. Nakreslete si kruh. Do jeho horní části vypište pět svých vlastností. Do spodní části kruhu připište opačnou polaritu jednotlivých vlastností. Nemusí jít o přesná antonyma, ale prostě o vyjádření opaku k vašim charakteristikám. Ty, které u sebe neznáte, přeškrtněte.
2. Zkuste si uvědomit, v jakých situacích se vám zbylé vlastnosti (do té doby neuvědomované) objevují a k čemu mohou být užitečné.

Partnere, doplň mě…

Jedna má klientka přišla do terapie proto, že je hrozně unavená, jakoby prázdná, bez smyslu života. Jak terapie běžela, postupně se ukázalo, že v dětství a mládí velmi brzy integrovala svou misi, kterou bylo uspokojovat přání svých rodičů.

Byla perfektním dítětem a kvůli tomu potlačila velkou část sebe. Byla zvyklá reagovat na potřeby druhých, plnit jejich požadavky, nezlobit. Naučila se hledat jejich potvrzení, později potvrzení u svých nadřízených i partnera. Své vlastní potřeby vnímat moc neuměla. Neznala v sobě svůj hněv a schopnost říkat ne. Jako malá prý byla malý dospělý.

Příčinou její únavy a depresivních nálad byla beznaděj, kterou zažívala momentálně ve vztahu. Žila v neustálé úzkosti, aby byl manžel spokojený, aby bylo doma všechno v pořádku, aby byla veselá a vtipná, jak ji znával, když se seznámili. On jí ale z nejrůznějších důvodů ocenění, které očekávala, nedával. Její sebeúcta tak byla prázdná.

Pomalu se naučila, jak v sobě nacházet to, co sama opravdu chtěla. „Postupně jsem ztratila strach. Zkusila jsem začít říkat ne, začala jsem více odpočívat, trénovala jsem se v nedokonalosti. Asi nejtěžší bylo zjistit, co mně osobně přináší skutečně radost.“

Dá se říci, že začala žít více svobodně. Začala si vybírat podle situace, kdy bude výkonná a kdy ne, kdy bude veselá a kdy smutná, kdy si dovolí být sobecká a nebude z toho mít pocity viny.

Při výběru partnera se vyhraněnosti polarit projevují často. Zamilováváme se někdy do lidí, kteří představují právě tu polaritu, kterou u sebe postrádáme. V druhém člověku hledáme to, co nám chybí. Jako by nás partner doplnil.

Žena si o sobě např. myslí, že nic neumí, není průbojná, je převážně závislá. Najde si muže, který je naopak průbojný, vůdčí typ, který si nepřipouští slabost. Vzájemně se doplní. V některých situacích to ale může začít být problém, protože on nemůže projevovat svou slabost a ona se nesmí postavit na vlastní nohy.

Pán a otrok

Velmi zajímavou polaritu, kterou lze dobře užívat např. v práci s prokrastinací, Fritz Perls nazval top dog (pán) a under dog (otrok).

• Top dog ví všechno nejlépe. Je velmi direktivní, autoritářský, má vždycky pravdu. Je to naše kontrolní část, která chce, abychom se chovali pořád správně. Neustále nám říká, co bychom měli a neměli. Vyžaduje, abychom byli za každých okolností dokonalí. Když se člověk celý poddá jeho požadavkům, nejspíš se zhroutí. Měla bych víc cvičit, jíst zdravě, víc číst a psát o psychoterapii…
• Under dog je slaboch. Na oko s top dogem souhlasí, ale ve skutečnosti je v pasivní rezistenci. Je to naše nevhodně se chovající, líná část. Snaží se vyhnout rozkazům top doga. Omlouvá nás, je to sabotér v nás, který říká věty jako Já se snažím…, samozřejmě, že to vím, napíšu to, ale až zítra…

Kdo z nás u sebe nezná ty dva hlasy, když máme nějaký úkol a nechce se nám? Obvykle za tím stojí dolní pes. Ten je o to silnější, o co méně shovívavý bývá ten horní.

Experiment: Proč se mi nedaří?

1. Vezměte si dvě židle. Jedna bude top dog a druhá under dog.
2. Představte si nějaký váš současný problém. Momentálně něco nemůžete, protože…
3. Jak bude vypadat jejich rozhovor? Pro lepší prožitek vašich dvou částí si můžete přesedat z jedné židle na druhou.

Prokrastinující člověk má těžkou situaci. Z úkolů, které mu horní pes vytyčí a teď na něj čekají, má dolní pes strach. Bojí se, že to bude nepříjemné, a hlavně se obává toto, že v nich selže nebo nebude tak dobrý, jak by chtěl horní pes. Důležité je tedy uvědomění si pocitů, které klient vnímá na obou polaritách. Ideálně by se pak klient měl snažit posunout obě polarity na ose směrem ke středu. Nalézat kompromis. Úkol je pak klient schopen nahlédnout jako méně ohrožující a naléhavý. Může nějak začít a není dopředu bržděn strachem z výčitek.

Je tedy dobré v sobě objevovat nejen pozitivní stránky, ale pochopit i jejich protějšky. I tyto „horší“ části sebe můžeme v určitých situacích dobře využít. Lidé s vysokým sebeuvědoměním jsou schopni přijímat mnoho svých protichůdných kvalit a vlastností a navíc se pohybovat po celém kontinuu polarit. Nic není pak jen černé, nebo bílé. To může být velká sebezkušenostní výzva.

Více k tématu:

• Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii
• Perls, F. – Hefferline, R. – Goodman, P. (2004). Gestalt terapie: vzrušení lidské osobnosti a její růst
• Zinker, J. (2004). Tvůrčí proces v psychoterapii